A nejen ona, ale celá inscenace se žene v neskutečném tempu, díky nasazení ansámblu! Tempo je ještě umocněno blízkostí herců a diváků díky multifunkční scéně, a tak každý pohyb, musí být po chvíli kvapně změněn, aby herci nehráli mezi židlemi. Ti to zvládnou na úrovni běžeckých drah, kdy elastické pruhy nejen, že oddělují jednotlivé běžce, ale jsou také páskami, které oddělují výherce a losery. 

Chebské nastudování představilo fascinující život běžkyně, atletky Zdeny Koubkové / Zdeňka Koubka. Její zřejmá odlišnost je vděčným terčem posměchu, zájmu a zvědavosti ostatních osob. Lidí, kteří se nebojí překračovat jisté společenské limity, nebojí se násilí, potupy, až naprostého pokoření lidskosti druhých. Je jasné, že co je jiné, je lákavé pro okolí, které však naprosto nerespektuje osobnostní suverenitu.

V tom všem vnímáme Zdenu, výborného Jan Hanny Firla, který všemu vzdoruje, snáší veškeré útoky, křivdy, stále vnímáme jeho lesknoucí se oči – rozbrečí se? Hluboké pohledy jsou jakýmisi vzdornými pohledy "Zdeno, ty to zvládneš", polyká příkoří a snaží se s nelehkými okolnostmi vypořádat sám. Jak jinak s těmito těžkostmi naložit, než běžet? Hnát se dál, hnát se od společnosti, běžet naproti lepšímu životu?! Díky kvapnému rytmu díla tak rychle dospívá, běží, snáší útlaky, běží, snaží se sblížit, běží a běží, kdy celý schvácený potem vypráví, že tělo je vždy mokré, ať již od deště, či běhu a hercův kapající pot vše jen podtrhne. Nasazení je obdivuhodné, díky.

Příběh je protkán řadou postav, figurek - ať již soupeřů, dětí, reportérky, retardovaných kamarádů - Pavel Richta , pozoruhodný výkon. Pobavila mě Magdaléna Hniličková jako matka a především šamanka. Poměrně široké spektrum rolí pojme Daniel Mišák – ať již afektovaného dirigenta, urputného trenéra či sportovního komentátora. Figury režie předvádí v komických situacích, jež se těžkost příběhu snaží odlehčit. Postavy často křičí, což se jistě dobře snoubí s atmosférou sportovních stadionů.