Judy Garland přijíždí do Londýna, kde ji čeká série koncertů. Ubytovává se v hotelovém pokoji, kterému dominuje křídlo, kde se setkává se svým známým - klavíristou Anthonym Chapmanem (důvěrník, opora citová) a nepřijíždí sama. Doprovází ji její nový objev - Mickey Deans - který jí dělá zároveň managera. Na jevišti pražského Studia Dva se seznamujeme s umělkyní, které do její smrti zbývá jen pár měsíců. Umírá v pouhých 47 letech.

Možná proto je představení skromně svícené, scéně dominují tmavé barvy, i kostýmy obou pánů. Hvězda prostě hasne.

 

Režie Petra Gazdíka nabízí divákům přehlídku neustálých změn nálad, pěveckých výstupů a dílo Petera Quiltera si vůbec nebere servítky.

 

Judy Garland, v ojedinělém podání Monikou Absolonovou, je hvězda! Star, která si moc dobře uvědomuje, co už ve svém životě prožila - má zpět davy fanoušků, kteří mi milují. Má za sebou milostné eskapády - vždyť její čtyři manželé by mohli vyprávět a jako stín se za ní táhnou alkoholické aféry, užívání léků, barbiturátů a jim podobných sloučenin.

 

Judy na scéně přichází smířená s tím, že bude muset znova zkoušet na koncert, avšak začne hned utíkat k otázkám, zda je něco k pití... A o vodu nejde. Její dva spoluhráči - Milan Němec jako Anthony a Jan Nedbal jako Mickey, ji připomínají, že by se již do takovýchto věcí neměla pouštět. Ona přikývne, kouří, zkouší to znova, opět je její přání nevyslyšeno - začne kouřit více, vyvádí, řve na Mickeyho. A tyto výlevy se snaží, často úspěšně, vždy klavírista Anthony uklidnit.

Judy si pak uvědomuje svou tvrdost a stahuje se zpět do náruče Mickeyho. Je mu plně oddaná. Zamilovaná, až dětinská, slibuje a maluje budoucnost. Až dojde k okamžiku, kde žádá léky! Náhlá změna situace - slyší jen zamítnutí a to ji patřičně rozparádí! Vyvádí, hází mísou s ovocem. Vyhrožuje, že je tabletky si schopna sehnat i jiným způsobem, a to proto, že je Judy! TA velká Judy Garland!

Mickey je zlomen, pilule jí podává a ona je spokojená. Opět se mění výraz hvězdy. Star je v rozhlasovém studiu, žertuje, avšak jasně vidíme, že není v kondici, motá se, zapomíná, co říká. Zapomíná dobré vychování, je sarkastická, zábavná, až za hranu. Opět dojde k vystřízlivění, kdy se plazí, je slabá. Další posilující léky odmítá. Avšak vzápětí je potřeba aby zkoušela, vystupovala. To ovšem žádá patřičné posílení…

Manageru, milenci Mickeymu začíná být jasné, že takkto se dál nedá pracovat. Už má Judy dost. Nabízí jí leky, a ona ostražitě se ptá, zda jí to může zabít? A on ji uklidňuje, že v jejím případě se jí to netýká - je znát jisté odcizení, lhostejnost, znechucení ženou, kterou miloval. Zároveň se ale ukazuje Mickeyho neschopnost zvládat její nálady a potřeby.

 

 

Hra zachycuje Juditiny vnitřní boj, kdy se snaží najít ztracenou energii a charisma, která ji kdysi proslavila. Přesto se stále častěji objevují náznaky vyčerpání a frustrace.

Trpí úzkostmi, bojuje se závislostí na alkoholu a lécích, a je jasné, že její hvězdná kariéra i osobní život jsou v troskách.

 

Absolonová náležitě využívá neustálých výkyvů nálad - klidné, omámené, klidné - vzápětí zuřivé, hlasité, sprosté, vulgární. Pak se uklidní a pak až dětinsky se choulí v náručí mužů. Slíbí nápravu a to se opakuje a stupňuje.

 

Milan Němec působí v inscenaci uklidňujícím dojmem. Zná Judy již léta, ví, co od ní může čekat. Je schopen vypozorovat, kam se její následný život má ubírat. Chce ji pomoci, a proto jí rozmlouvá její sňatek s Mickeym. Ona si však jde za svým. Baví mě, jak během pěveckých výstupů, kdy coby klavírista doprovází Judy, komunikuje s hudebníky na scéně.

 

Protipólem je Jan Nedbal, který Judy miluje, ale s postupem času objevuje problémy star! Její nedochvilnost, její nálady, problémy se závislostí na lécích, alkoholu. Vidí, jak je paralyzovaná strachem, stavy, které jí závislost přináší. I přese všechno si ji však vezme.

 

 

Hra předkládá jasně, co dokáže způsobit závislost u lidí. Ti sice vnímají její nebezpečí, ale zároveň si sami nejsou schopni si stimulanty odepřít. Psychické zdraví tak bývá narušeno a je jen otázkou času, kdy se to projeví na tělesné schránce. Ale poškození tělesné schránky není jediné, co zraňuje. Ničí se i vztahy s okolím, s nejbližšími, a tuším, že právě tyto vztahy procházejí nejtvrdší zkouškou.

 

IG: @emanuelflame