Zpráva

Jeden milostný příběh pohledem čtyř kluků. Nebo čtyři milostné příběhy očima jednoho? Kabaretní groteska pro čtyři mužské hlasy o lásce ke krásné Adě, která žije v Krakově, bude mít premiéru v malostranském divadle Kampa už 27. ledna.

Divadlo NaHraně zahájí nový rok premiérou prvního jevištního zpracování jediné prózy současného českého básníka Jana Těsnohlídka ml. Ada. Tehdy pětadvacetiletý autor v ní před deseti lety vystihl svým nervním tempem, dravostí a zároveň melancholií prvních lásek pocity nejmladší generace, jejíž příslušníci neumějí žít sami ani s někým jiným. „V každém z nás je touha po něčem výjimečném, my všichni známe to, co Těsnohlídek v Adě vykresluje - potřebu zažít velkou lásku,“ říká režisér inscenace Jiří Hajdyla. „Při čtení Ady se čtenáři sugestivně vybaví jeho konkrétní prožitky lásek, které měnily vše a přitom nedávaly moc smysl. Chtěl jsem tuto sugestivnost zprostředkovat i divákům, ale tak, aby zůstala zachována grotesknost a autenticita původního textu,“ doplňuje režisér, který Těsnohlídkovu novelu v originálním scénickém tvaru propojil s nově zhudebněnými básněmi a písňovými texty Josefa Kainara, od jehož předčasného úmrtí uplynulo v listopadu 2021 padesát let.

Nová premiéra uzavírá trilogii autorských kabaretů, ve kterých Divadlo NaHraně osobitě pojalo nejprve poezii Václava Hraběte (Hrabě 2.15: Bez dechu, 2015, režie Tereza Karpianus) a poté písňovou tvorbu Jiřího Bulise s poezií Michela Fabera (Neskonalá, 2018, režie Jakub Šmíd). Pod koncepcí všech tří inscenací a původní hudbou k Adě je podepsán zakládající člen spolku Martin Severýn, ke kterému se tentokrát na jevišti připojují herci nejmladší generace Matěj Štrunc, Matouš Zah a Vlastimil Žwak. První reprízy groteskního kabaretu Ada jsou naplánované na 15. února a 14. března.

Jan Těsnohlídek ml. (ročník 1987) je jedním z nejvýraznějších současných mladých českých básníků a držitelem Ceny Jiřího Ortena z roku 2010. Ve své úsporné, lakonické, syrové poezii se neustále vrací k tématu utopičnosti ideálního vztahu a lásky na celý život, k tématu frustrace z nepovedených svazků, z rozchodů a nových zamilování. Těsnohlídkovy sbírky Násilí bez předsudků (2009), Rakovina (2011), Ještě je co ztratit (2013), Hranice a zdi a Hlavně zachraň sebe (obě 2018) jsou krutě současným ozvukem poezie 60. let stojící mimo tehdejší oficiální proudy. V letech 2008 až 2011 byl redaktorem časopisu Psí víno, od roku 2011 provozuje vlastní nakladatelství JT's. Pochází z Krucemburku na Vysočině, v letech 2012 až 2016 žil v polském Krakově, nyní žije v Praze.

„Na prózu je třeba mít více času a ten bohužel nemám. Při běžném fungování „do práce z práce“ není snadné si najít čas na nějaké pravidelnější soustředění na prózu. Ada byla výjimkou, protože jsem byl v životní situaci, kdy by všechny básně byly o jednom motivu, a tak z toho vznikly spíše zápisky, které jsem díky stipendiu mohl poskládat.“

Josef Kainar (1917–1971) byl český básník, textař, dramatik, překladatel, hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář původem z Přerova. Byl členem umělecké Skupiny 42 a literární skupiny Ohnice. Pro jeho dílo je typická ironie, grotesknost, zpěvnost a hovorový jazyk. K jeho nejvýznamnějším sbírkám patří Nové mýty (1946), Člověka hořce mám rád (1959) a Lazar a píseň (1960), psal ale také pro děti (Říkadla, Nevídáno – Neslýcháno) a pro divadlo (Nebožtík Nasredin, Ubu se vrací). Je autorem mnoha písňových textů – často s vlastní hudbou, ale i překladů slavných jazzových hitů a textů na stěžejní alba československého bigbítu (Město ER, Kuře v hodinkách).

„Nevěřil jsem nikdy a nevěřím dodnes básním psaným pro čtení nasucho. Hudební (nikoli jen písňová) intonace je pro mne jednou ze záruk, že to, co čtu, je báseň.“

zdroj zprávy: Tereza Černá