Zpráva

Divadelní soubor Tygr v tísni, působící v Divadle VILA Štvanice, uvádí v podzimní sérii inscenace na pomezí divadla a výtvarné performance s názvem Krátká návštěva potěší, která je volně inspirovaná osudy undergroundových výtvarnic Zorky Ságlové a Naděždy Plíškové. V autorské inscenaci režisérky Zuzany Burianové a dramaturgyně Marie Novákové se představí Alena Štréblová, Marie Švestková a Petr Šmíd.

Inscenaci Krátká návštěva potěší uvedeme nově v seriálovém režimu v termínech 26.-28. října. a 1., 2., 5. a 22.-26. listopadu vždy ve 20:00 v Divadle VILA Štvanice. Inscenace vznikala v úzkostných časech první vlny epidemie, dočkala se neveřejné premiéry mezi jednotlivými vlnami a poté byla uložena do šuplíku vinou vlny druhé. Zvláštní bezčasí covidové izolace se do inscenace hluboce obtisklo.

Hrdinkami jsou výtvarné umělkyně Zorka Ságlová a Naděžda Plíšková, které na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přinesly do českých galerií i krajin happening, performance a pop-art. Jenže byly vinou okupace, cenzury a normalizace uvězněny do dvacetileté nucené izolace.

„Nejedná se o dokument, ale fikci. Základní situace Krátké návštěvy vychází z napětí mezi odlišnými přístupy postav Nadi a Zorky k práci, blízkému okolí i sobě samotným. Každá se s problémy vyrovnává po svém, jedna nad papírem, druhá v kuchyni. Postupem času pak objevujeme, že mají i leccos společné – třeba silnou fixaci na muže ve svém životě. Básnická forma textu, hororové a komické prvky, herecká stylizace i výrazné výtvarné gesto nám pomáhají pojítka i odlišnosti mezi nimi hledat a podtrhnout,” říká režisérka Zuzana Burianová.

Bezčasí izolace
Inscenace přivádí diváky do opuštěného domu, kde se potkávají dvě zcela nekompatibilní osobnosti. Plachá Zorka (Marie Švestková), která uniká z vulgárního a nervního světa k obsedantní tvorbě, a ostrá Naděžda (Alena Štréblová) s darem všechno kolem sebe kriticky zhodnotit, ironizovat a zároveň pošpinit. Naděžda akcentuje úmornou realitu a těží z ní ve svých dílech, Zorka uniká do snu a mystiky. V prostoru, ze kterého není úniku, se zjevuje Králík (Petr Šmíd), mužský element, provokatér, hajzlík a průvodce. Čeká je dvacet let společného soužití, bez možnosti opustit hranice domu.

Horrorový underground
„Scénář vychází z cynických básní Naděždy Plíškové, jejichž refrénem jsou vyznání a výčitky adresované manželovi, výčty domácích prací, kuchařské recepty, citace výšivek a parodie idiotských normalizačních popěvků. V inscenaci zazní také texty Jiřího Koláře z jeho sbírky Návod k upotřebení, mýty o králících a citace Zorky Ságlové,” říká dramaturgyně Marie Nováková.

Hudba z pera Petra Šmída je inspirovaná českým undergroundem, dobovým světovým rockem a normalizačním popem. Z velké části ji autor interpretuje naživo a využívá při tom přirozených ruchů domácnosti a města.

Scénografka Ivana Kanhaüserová volně vychází z děl a motivů obou výtvarnic a vytváří prostor, který má své zvláštní hororové zákonitosti. Dům je ateliérem i kuchyní a bez varování se v něm objevují objekty, zvířata, zdi a živly. Svévolně mění proporce a sám rozhoduje, koho pustí ven a koho dovnitř.

Zorka Ságlová vystavila roku 1969 ve Špálově galerii balíky sena a slámy a umožnila návštěvníkům je volně přeskupovat. Práci tak povýšila na umění a vysloužila si odpor oficiálních orgánů, tisku i odborné veřejnosti. Tento nevinný happening mimo jiné způsobil, že dalších dvacet let nemohla oficiálně vystavovat. Období v nemilosti vládnoucího režimu trávila tkaním velkoformátových tapisérií s motivem králíka. Králík se stal jejím věrným společníkem v těžkých časech.

Naděžda Plíšková v roce 1970 vystavila tamtéž nadrozměrnou lžíci s několika litry guláše, a upozornila tak na rozpor mezi rolí nezávislé umělkyně a ženy v domácnosti. Omezené možnosti svobodné tvorby a marná ambice být dobrou matkou, manželkou a hospodyní ji uvěznily v rozestavěném hlubočepském domě, kde se vážně zranila pádem ze schodů a na několik let uvízla izolována od společnosti.

zdroj zprávy: Zuzana Fuxová