Zpráva

V Honicích se odehrává volba ponocného, osoby, která ručí za bezpečí vesnice. Obecní zastupitelé ovšem nemají vůbec jednoduchý úkol, proti sobě stojí dva silní kandidáti, vysloužilý voják Valentin Bláha a krejčí František Fiala. Starosta Filip Dubský i první rada Jakub Bušek navíc tvrdě trvají na svém a nechtějí za žádných okolností druhému ustoupit, celou situaci ještě zamotá anonymní výhružný paličský list. Nejen mezi příslušníky „vejboru“ se nám tak rozkrývá celá paleta lidské typologie – „ti důležití“, jejich manželky, pamětníci starých časů, mladí milenci, vyvrhelové, paličatí zabedněnci, tvrdošíjní pravdaři i nadšení důvěřivci. Všichni žijí své malé životy, velké sny, touží, bojují, hádají se a nad jejich střechami se přitom vznáší hrozba červeného kohouta… Ano, Naši furianti stále zůstávají velkou českou hrou, hrou o nás samotných napříč generacemi a věky, hrou, ve které se boj o místo ponocného stává obrovským zápasem o pravdu a o čest.

Premiéry 2. a 3. března 2023 v Národním divadle
 
Ladislav Stroupežnický - NAŠI FURIANTI 
Režie: Martin Františák
Dramaturgie: Jana Slouková
Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
Světelný design: Martin Špetlík
Hudba: Matěj Kroupa
Pohybová spolupráce: Tomáš Rychetský

Osoby a obsazení:
Filip Dubský, sedlák a starosta obce honické: David Matásek
Marie Dubská, jeho žena: Martina Preissová
Václav, jejich syn: Šimon Krupa
Petr Dubský, Filipův otec, výměnkář: František Němec
Jakub Bušek, sedlák a první radní v Honicích: Ondřej Pavelka
Františka Bušková, jeho žena: Taťjana Medvecká
Verunka, jejich dcera: Marie Poulová j. h.
Valentin Bláha, vysloužilý voják: Radúz Mácha
Josef Habršperk, švec: Ondřej Malý j. h.
František Fiala, krejčí: Igor Orozovič
Terezka, jeho žena: Magdaléna Borová
Krystýna, jejich dcera: Eliška Friedrichová j. h.
Matěj Šumbal, sedlák a obecní výbor: Filip Kaňkovský
Marie, jeho žena: Lucie Polišenská
Pavel Kožený, sedlák a obecní výbor: Vladislav Beneš
Kašpar Šmejkal, sedlák a obecní výbor: Marek Daniel j. h.
Karel Kudrlička, učitel v Radoticích a písař obce honické: Matyáš Řezníček
Marek Ehrmann, majitel hospody v Honicích: Csongor Kassai j. h.
Markýtka Nedochodilová, cestující obchodnice dřevěným nádobím: Pavla Beretová
Filípek Fiala: Josef Bánovec j. h.
Četník: Pavel Tesař j. h. / Martin Veliký j. h.

Kapela: Jan Hrovatitsch, Milan Řehák, Filip Kratochvíl, Jiří Genrt a Petr Salajka

Sousedé: Jakub Dittrich*, Jakub Novotný*, Jevgenij Lisovik*, Jiří Souček*, Jan Augustin*, Patrick Markes*, Jan Pichler*, Jiří Valeš*, Jiřina Anna Daňhelová*, Barbora Poláchová*, Miloslava Vítková*, Radka Krninská*, Marie Anna Krušinová* a Eva Vrbková*

Děti: Jan Čadil**, Adam Kocúr**, Viktor Sekanina**, Oliver Vyskočil**, Lotti Töpfer**, Anastázie Vavrečková**, Jakub Krause**, Vít Kroupa**, Antonie Barešová** a Rozálie Mako**

* externí spolupráce
** dětská role

Generální ředitel Národního divadla prof. MgA. Jan Burian o Našich furiantech:
Další generace herců a inscenátorů přichází s novou verzí jedné z nejlepších a nejhranějších českých divadelních her Naši furianti. Její trvalá popularita u diváků získává další aktuálnost tím, jaké zkušenosti máme jako společnost se svobodnými volbami, včetně těch posledních.

Režisér Martin Františák o Našich furiantech:
Mí – Naši – furianti, to je galerie našich charakterů. Takový národopis v krajině českých rybníků s hnízdícími ptáčky. Ale zároveň jde o niterný text naplněný reálně živou, aktuální ironií sousedských vztahů, tvrdostí až krutostí furiantství, ale i silou člověka a jeho krajiny. Důležitým motivem je pro nás touha po domově a přiznání zasloužené lidské důstojnosti. Je to hra o narovnání myšlení a volání po smyslu kréda „jít na čest“. O tom, jak důležitá je ona čest a domov, jak důležité je být mezi svými, a stát se tak, srdcem a právem, jedním z Našich. Jaké je to být Doma a být Furiant.

Dramaturgyně Jana Slouková o Našich furiantech:
Naši furianti jsou skvěle vystavěnou hrou, která nabízí nemilosrdný pohled na malost egoismu, zbabělosti a tvrdohlavosti, stejně jako na těžce vydobytou čest, pravdu a spravedlnost. Stroupežnický byl skvělý pozorovatel a dokázal s humorem i krutou ironií poukázat na furianství ukryté v každém z nás, ale i na věčnou touhu člověka po uznání a důstojnosti. Jsem velmi ráda, že se této hry chopil právě Martin Františák, který se kontinuálně věnuje vesnickému dramatu jako režisér i dramatik a jeho symbolický jazyk a jevištní poetika se s Ladislavem Stroupežnickým skvěle potkává.

Martina Preissová, představitelka Marie Dubské, a Radúz Mácha, představitel Valentina Bláhy, o Našich furiantech:

Naši furianti jsou významný titul, který k sobě poutá hodně pozornosti – probouzí to ve vás respekt?
Martina Preissová: Je to složitější. Cítím respekt k Našim furiantům i ke všem, kdo se snažili tuto hru na jevišti ND inscenovat. Na druhé straně však souhlasím s tím, že interpretace vychází z tvůrců, kteří jsou současníky, a přirozeně tedy vznikají Furianti, kteří vycházejí z nás. A o tom, že je to hra, která odráží současnost, není pochyb v žádné epoše. Je nadčasová.
Radúz Mácha: Každou novou premiéru v Národním divadle prožívám s velkým respektem. Navíc titul Naši furianti asi někdy alespoň zaslechl i ten největší divadelní laik, učí se na základní škole, mnozí znají dřívější úspěšná zpracování režisérů Macháčka či Pitínského. Ale na tohle všechno se snažím nemyslet, prostě dávám jako vždy veškerou svou energii a sílu, aby to byla premiéra úspěšná, a další reprízy inscenace jsem hrál pak s radostí.

Protagonisté Našich furiantů existují sice ve vesnickém společenství, které je tomu našemu dnešnímu dost vzdálené, ale tato hra je považována za nadčasovou právě díky vyobrazení lidských charakterů. Jak blízké či vzdálené jsou vám postavy, které představujete?
Martina Preissová: Lidé a jejich charaktery a příběhy jsou stejné jak na venkově, tak ve městě. Stroupežnický zasadil děj na venkov. Koncentruje tak postavy na menším prostoru, jsou víc vidět, a navíc je venkov ve svých projevech někdy mnohem ostřejší a syrovější než město. Postavy tohoto typu znám, jsou stále živoucí a stále mezi námi žijí i ve 21. století.
Radúz Mácha: Myslím, že ta hra je napsána skvostně a témata lidské malosti, nevzdělanosti, pokrytectví, zatvrzelosti, ale naopak i pravdy, lásky a cti budou v našem malém českém rybníčku aktuální vždycky. Valentin Bláha, kterého hraju, je mi blízký svou zarputilou touhou po obhajobě svého místa ve světě a společnosti.

Jak se vám pracuje s režisérem Martinem Františákem?
Martina Preissová: S Martinem jsme vrstevníci. Potkávali jsme se na JAMU v Brně a vyrůstali na stejném názvosloví a ve stejné líhni. Ovlivnily nás stejné osobnosti, jako Arnošt Goldflam, Peter Scherhaufer, Jiří Plešák a další. Myslím, že jeho jazyku rozumím, i když jsme se na čas profesně vzdálili a ve formaci režisér-herečka jsme se setkali vlastně po letech poprvé. Měla jsem možnost hrát také v Karle, kterou napsal.
Radúz Mácha: Jsme oba z Valašska, já z Rožnova a Francin z Valmezu, ale před zkoušením inscenace jsme se osobně neznali. Myslím, že se snaží k Furiantům přistupovat po svém, ne nijak příliš moderně, s respektem k autorovi. Ve vesnických postavách skrze nás hledá a buduje pevnost a přímost, která k chlapům patřila a patří, ale ve velkoměstech a s moderní dobou se z nás pomalu vytratila.  Ale ono je to vlastně při dnešním stylu divadla hrozně těžké si „jen“ stoupnout a od podlahy to „vypálit“ bez zbytečných pohybů navíc. Ale když se to umí a povede, má to obrovskou sílu.

zdroj zprávy: Kateřina Ondroušková