Zpráva

Sedmou premiérou Klicperova divadla v sezóně 2018/2019 bude úplně první uvedení černé komedie dramatičky Sirkku Peltoly Finský kůň. Tato chytře napsaná hra z roku 2004, která je prvním dílem volné trilogie o finském venkovu, pojednává o životě jedné rodiny kdesi ve finském vnitrozemí a na osudech jejích členů vtipně reflektuje vstup Finska do Evropské unie. V režii Petra Štindla se 1. června dočká své české premiéry.

Na chátrajícím statku spolu žijí tři generace. Celý grunt už má ale svá nejlepší léta za sebou. Sloupky u vrátek se rozpadají, garáž je plná bordelu a jediná zvířata, kterým se široko daleko daří, jsou pštrosi. Farmáři řeší, jestli je jejich hnůj v souladu s normami a nařízeními a tráví více času s formuláři a tabulkami než na poli. Čas si stereotypně plyne dál. Finský kůň je černá komedie o životních ztroskotancích, kteří však houževnatě usilují o trochu vlastního štěstí. Poslední, co na statku zbývá, je starý finský kůň Harmo, který se stal skoro rodinným dědictvím. A právě on stojí na začátku divoké historky, která si svou břitkostí, humorem a atmosférou v ničem nezadá s hrami světoznámého dramatika Martina McDonagha nebo filmy bratří Coenů.

„Finský kůň je komedie s trochu jiným humorem. Typicky severská. Tu hru jsem měl na stole už několik let a už když jsem si jí poprvé přečetl, tak mě hned zaujala. Je to příběh o rodině loserů. Je to o lidech, kteří musí žít spolu, protože není zbytí. Je to o lidech, kterým se nic nedaří a kteří se snaží získat peníze. Prodáme, vyděláme. To je podle mě téma, které rezonuje v celé naší společnosti: Jak získat peníze, abychom mohli konečně slušně žít,“ říká o inscenaci režisér Petr Štindl.

„Finského koně jsem si pro sebe pojmenoval jako „divokou historku.“ Myslím si, že ta hra je o permanentním boji osob, kterým se neustále nedaří, ale pořád se snaží a nevzdávají svůj boj o lepší život. Je to o lidech, kteří jsou nohama pevně na zemi, ale rádi by létali na obláčku. Je to o vzdoru vůči realitě, ve které se všechno hroutí, a zároveň o neutuchající naději. Severský humor je nám velmi blízký a věřím, že právě proto se naše inscenace bude divákům líbit,“ dodává dramaturg Martin Satoranský.

Nejsilnější zbraní dramatičky Sirkku Peltoly jsou skvěle napsané postavy, které sympaticky bloudí v nástrahách složitého moderního světa. Lassi, v podání Jiřího Zapletala, je zarputilý farmář, který se neustále snaží vymyslet geniální podnikatelský plán jak rychle zbohatnout. Na poli ekologicky pěstuje bazalku a zoufale se snaží posbírat berušky, aby mu veškerou úrodu nezlikvidovaly mšice. Aili, jíž ztvárňuje Martina Nováková, se před jedenácti lety rozvedla s Lassim a stále s ním žije ve stejném domě. Za každou cenu se snaží být užitečná. Pere, vaří, žehlí a před spaním si nandává špunty do uší, aby se obrnila proti nočním aktivitám svého bývalého manžela. Její matka, které nikdo neřekne jinak než Máti, prožila na statku celý život. Je živou pamětí celého hospodářství a nevynechá ani vteřinu, aby neprohodila pikantní historku ze starých dobrých časů a neokomentovala stav, ve kterém se její domov právě teď nachází. S grácií sobě vlastní se této role ujmula Lenka Loubalová. Mervi, které vynikajícím způsobem vdechla život Kamila Sedlárová, je bankovní úřednice, která ráda maluje ikony a jezdí na kole. Intenzivně touží po lepším světě a stejně intenzivně jí chybí smysl pro humor. Mervi je Lassiho milenka, i když pořádně sama neví proč. V postavě Kaie se alternují Eliáš Jeřábek a William Valerián. Kai, syn Lassiho a Aili, je bezprizorní třicátník a nadšený motorkář. Má to ale jeden háček: nemá motorku. Přesto je ochoten udělat cokoliv, aby ji získal. Jaana, kterou hraje Anna Peřinová, je Kaiova mladší sestra. Je to typická puberťačka, která je nespokojená se vším, touží po obdivu, ale namísto toho se potýká s šikanou. Přesto jí ale nechybí nadhled a naděje, že jednou se snad vše k lepšímu obrátí. Plejádu skvělých charakterů pak doplňuje KK, Jaanina nejlepší kamarádka. KK se stará o svojí depresivní matku, která každou chvíli někde kreslí hákové kříže. Diváci se v této roli mohou těšit na Natálii Holíkovou.

Inscenační tým dále tvoří scénograf Petr B. Novák a kostýmní výtvarnice Lucie Halgašová. O hudbu se postaral Eliáš Jeřábek. Dramaturgem inscenace je Martin Satoranský.

Sirkku Peltola stvořila ve své hře svět, který v mnohém připomíná americký divoký západ. Přesto je však její hra ryze současná a velmi trefně pojmenovává problémy dnešní doby. A i když je nám Finsko na první pohled velmi vzdálené, najdeme v tomto skvělém dramatu mnoho věcí, které se nás bezprostředně dotýkají. Problémy dnešní doby jsou však ve Finském koni nastíněny s nadhledem a humorem a diváci se tak rozhodně mají na co těšit.

zdroj zprávy: Martin Sedláček