Zpráva

Historická trilogie dramaturga Komorní scény Aréna Tomáše Vůjtka se završuje a její v pořadí třetí díl s názvem Smíření bude poslední premiérou v sezoně 2016/17 nazvané právě podle této hry Rok divokých smíření.

V lednu roku 2012 měla v režii Ivana Krejčího premiéru hra nazvaná S nadějí, i bez ní. Kritika ocenila zpracování kontroverzního tématu procesů v 50. letech 20. století, které je pro mnoho lidí stále trvajícím osobním či rodinným traumatem. Kritici i diváci oslavovali skvělý výkon Aleny Sasínové-Polarczyk v roli nazvané Ona, ztělesňující manželku bývalého generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského, i výkony Marka Cisovského a Alberta Čuby v rolích hybatelů děje se jmény První a Druhý.

S nadějí, i bez ní se stala legendou a zaměřila ještě intenzivněji pohled odborné i laické veřejnosti směrem k Ostravě a ke Komorní scéně Aréna. S nadějí, i bez ní získala hned několik prestižních cen. Tomáš Vůjtek byl za tento text oceněn v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka, kde získal v roce 2009 druhé místo, přičemž první místo nebylo uděleno.

Později za hru získal také cenu Hvězd na vrbě, kterou Nadace Alfréda Radoka uděluje jen velice výjimečně. Herečka Alena Sasínová-Polarczyk obdržela Cenu Českého divadla a inscenace se také pyšní Cenou Marka Ravenhilla za rok 2012. Česká televize natočila televizní verzi této inscenace. S nadějí, i bez ní zřejmě také, společně s Ruskou zavařeninou, přispěla k tomu, že KSA získala jako první ostravské a vůbec moravské divadlo ocenění Divadlo roku (2013).

O tři roky později, v únoru 2015, přišlo na řadu Slyšení, příběh nacistického zločince Adolfa Eichmanna, který čeká na boha, aby mu vylíčil svou verzi holocaustu. A nutno říct, že Slyšení překonalo veškerá očekávání a zaznamenalo fenomenální úspěch. Kromě titulu Inscenace roku v anketě Divadelních novin se stalo v Cenách divadelní kritiky Nejlepší poprvé uvedenou českou hrou, jevištní podoba této hry v režii Ivana Krejčího se stala Inscenací roku a Marek Cisovský za roli Adolfa Eichmanna získal Cenu za mužský herecký výkon. Stejně jako S nadějí, i bez ní se i Slyšení výrazně podílelo na získání v pořadí druhé ceny Divadlo roku (2015).

Nyní přichází třetí díl této historické trilogie, Smíření, které se zabývá dalším sporným obdobím našich moderních dějin. Bylo napsáno po S nadějí, i bez ní, ale chronologicky patří před tuto hru. Pojednává totiž o odsunu/vyhnání Němců po druhé světové válce. „Je to hra o tom, jak se Češi smířili s tím, že po válce vyhnali Němce. S daným stavem jsou smířeni Funkcionář, Partyzán a Voják, mezi nimiž dokonce dojde k jakémusi smíření (vzájemně si odpustí všechna minulá příkoří). Ale žádná katarze to rozhodně není, sarkasmus zde opět vítězí nad jakýmkoliv citem,“ objasňuje autor hry Tomáš Vůjtek.

Tato „ohlasová hra se zpěvy“, jak zní její podtitul, se vrací ke krvavému běsnění, které krátce po skončení druhé světové války zachvátilo naše pohraničí, předcházelo masivnímu přesunu obyvatel, v jehož důsledku muselo na tři miliony Němců opustit své domovy. Z českého pohledu šlo o odsun, německá optika je přece jen o něco ostřejší a na celou událost se dívá jako na vyhnání. Odsunutí Němci navíc dostali nálepku nesmiřitelných nepřátel, což se po roce 1948 stalo i součástí oficiální propagandy. Peripetiemi těchto česko-německých vztahů („co oni nám, to my jim“) ve hře provázejí postavy Funkcionáře, Partyzána a Vojáka, kteří se vyhánění i osidlování aktivně účastní. Všudypřítomný Český sbor pak slovem, veršem i zpěvem dodává autentický komentář. Hra zobrazuje excesy, ke kterým skutečně došlo a které jsou i úředně zdokumentovány. Argumenty, kterými se tehdejší vraždění ospravedlňovalo, nám dnes můžou připadat směšné, ale tehdy se jim nikdo nesmál. Sarkasmus a černý humor, přízračně příznačný pro celou trilogii, najde proto i zde své uplatnění.

„Smíření je hra o křivdě, moci a nenávisti. O tom, co všechno tohle spojení může způsobit, a co se děje v momentě, kdy se z lidí stává dav. Kladu si otázku, jak bych se tehdy zachovala já. A mám štěstí, že jsem se narodila do doby, ve které jsou sice blbé sociální sítě, ale nemusím být prověřovaná něčím takovým. Nikdy jsem nemusela mít strach o život,“ říká představitelka role nazvané Sestra, Pavla Dostálová.

Režisérem Smíření, je stejně jako v předchozích dvou dílech trilogie, umělecký šéf Komorní scény Aréna Ivan Krejčí. „S Ivanem si rozumíme natolik, že si nemusíme některé věci už ani vysvětlovat. Ví přesně, co je vtipné, a jaký ten humor je. Někdy se smějeme jen my dva, ale o to víc. Baví nás to. S žádným jiným režisérem tak hluboké souznění nemám,“ dodává Tomáš Vůjtek.

Ve Smíření se představí téměř celý herecký soubor Arény i několik hostů. Ivan Krejčí zvolil osvědčený inscenační tým, který tvoří scénograf Milan David a výtvarnice kostýmů Marta Roszkopfová, autorem scénické hudby je Ondřej Švandrlík.

„Je důležité nezapomínat, co se dělo. Lidská existence se stále cyklí a opakuje. Ale pořád v sobě mám naději, že lidi jednou něco osvítí a už se věci opakovat nebudou. My se o to snažíme prostřednictvím divadla, a proto je nutné dělat věci jako Smíření nebo třeba Dechovku Vosto5 či Elity, které měly nedávno premiéru ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Pak je divadlo nejen uměním, zábavou, ale také skutečnou reflexí nutící lidi chytit se za nos. A to my Češi neděláme moc rádi,“ vysvětluje, proč by měli diváci Smíření vidět, herečka Pavla Dostálová.

Česká premiéra Smíření se odehraje v sobotu 3. června 2017 v 18:30 hodin a inscenace bude mít do konce sezony ještě dvě reprízy.

zdroj zprávy: Alice Taussiková