Z tiskových konferencí

Na jeviště Městského divadla Brno se vrací legendární titul Bastard autorské dvojice Zdenek Merta – Stanislav Moša. Úvahy o návratu a novém nastudování tohoto vizualizovaného oratoria, založeného až na jakési meditativní komunikaci s divákem, jak v jeho hudební, tak i příběhové stránce, nebyly za zdmi současného Městského divadla Brna vůbec ojedinělé. Ve špásovném duchu se tu a tam divadlem nesly odhady, kdo to asi bude dělat (neboť Stanislav Moša naznačil, že on by již do toho režijně nevstupoval). Důvody návratu? Tematicky nesmrtelné a pro dnešní dobu až překvapivě aktuální dílo.

"Autorská dvojice Merta–Moša je u nás jediná schopná konkurovat zahraničním dílům", psalo se v roce 1993, poté co proběhla 11. listopadu na jevišti Městského divadla Brno premiéra. Inscenace zaznamenala 201 repríz, soubor s ní hostoval i v pražském Národním divadle, vznikl o ní dokument České televize a CD s nahrávkou bylo velmi brzy vyprodáno. Od premiéry druhého společného titulu Zdenka Merty a Stanislava Moši (a prvního, co se vydali na cestu vlastních námětů) tedy uplynulo již více než třicet let. Autoři společně napsali dalších sedm hudebnědramatických děl včetně jedné opery a aktuálně pracují na titulu dalším. (Muzikálová féerie podle Williama Shakespeara Sny svatojánských nocí / 1991, muzikálová opera Babylon / 1998, „nejlepší původní muzikál 90. let“ Svět plný andělů / 2000, pohádkový muzikál Zahrada divů / 2004, opera La Roulette / 2005, volná trilogie podle Danteho Božské komedie – Peklo / 2008, Očistec / 2013 a Ráj / 2020.) „Jejich Pohádka o živé vodě bude mít premiéru v našem divadle v příští sezóně, v sezóně, kdy oslavíme 20 let od otevření Hudební scény. A právě v souvislosti s těmito oslavami se zrodil nápad vrátit se právě k Bastardovi,“ přiblížila šéfdramaturgyně MdB Klára Latzková.

choreografka Hana Kratochvilová a představitel titulní role Dušan Vitázek

Na dílo, které vzniklo v první polovině devadesátých let, stále vzpomínají jak jeho tehdejší diváci, tak interpreti, z nichž mnozí dodnes v MdB působí. Jan Apolenář, Zdeněk Junák, Markéta Sedláčková, Jana Musilová, Ladislav Kolář zářili v hlavních rolích, ale již tenkrát další postavy ze všemožných světů, jimiž hlavní postava prochází, hráli Alena Antalová, Igor Ondříček, Tomáš Sagher, Erika Kubálková, Josef Jurásek, Zdeněk Bureš, Karel Mišurec a další herecké osobnosti, které jsou známé i dnešním divákům. Dalo by se poznamenat, že Bastard je jednou z klíčových inscenací, jež stály u zrodu ducha současného Městského divadla Brno a také myšlenky na vybudování druhé, větší scény. K jejímu dokončení a otevření došlo v roce 2004.

„Oslavy 20 let Hudební scény tedy pomyslně zahájíme ve chvíli, kdy dílo, které bylo napsáno pro (původní) jeviště scény Činoherní, ve zcela nové koncepci uvedeme na scéně Hudební. Přicházíme s něčím, co jste ještě neviděli, ale budete mít určitě pocit, že jste to už slyšeli,“ poznamenala Klára Latzková a dodává: „Autoři se při jeho tvorbě inspirovali především Goethovým Faustem, v jehož centru stojí člověk toužící po dalším a dalším poznání. Tohoto zástupce lidstva ovšem postavili mezi Dobro a Zlo, mezi Ducha svatého a Satana, a po vzoru středověkých moralit a pohádek nechali tyto dva protipóly, aby se střetly v boji o jeho duši. Bastard je zde jakýmsi Everymanem, člověkem, kterému je nabídnuta možnost podniknout cestu napříč světy a časy, aby se rozhodl, na čí stranu se přikloní. Satanem je stále lákán zhoubnými možnostmi mít vše, na co jen pomyslí, přičemž Duch svatý zůstává v pozadí a věří, že se člověk dokáže rozhodnout správně. V takovém rozhodování by mu měla pomoci láska v podobě čisté Markétky, kterou ovšem Bastard během svého putování znovu a znovu potkává a znovu a znovu zrazuje.“

Jan Apolenář, Viktória Matušovová, Ivana Vaňková

Zcela původní inscenace, která se snaží příběh Bastarda přiblížit současnému světu, vzniká v režii Petra Gazdíka. Fantazijní světy, které Satan Bastardovi nabízí, tak mohou připomínat situace a místa, která dnes důvěrně známe. Text a hudba samozřejmě zůstávají stejně, svou nadčasovostí vytvářejí příležitost pro nové uchopení díla tak říkajíc od základu.

V titulní roli se diváci mohou těšit na Dušana Vitázka, o jehož duši bude bojovat Jan Apolenář v roli Ducha svatého a Viktória Matušovová jako Satan. Satan v nové koncepci je ovšem bytostí lstivou a mnohovrstevnatou, a proto se rozdělí ještě mezi další trojici hereček, Satanovy stíny si tedy zahrají Svetlana Janotová, Ivana Vaňková a Diana Velčická. Markétku bude hrát Esther Mertová (roli též nazkoušela Barbora Slaninová), Bastardem stvořenou bytost Homunkula Ondřej Studénka, Černoděra Oldřich Smysl a Žebračku Zora Jandová, kterou v další sérii představení vystřídají Alena Antalová a Markéta Sedláčková.

„Z postavy Bastarda nám Jan Apolenář dorostl do Ducha svatého a moje žena Zora Jandová se změnila ze Satana na Žebračku,“ směje se Zdenek Merta. „Všichni se radujeme, že tato kontinuita biologická v nové inscenaci je. Bez těch z původní gardy by to dnes nešlo…“

„To je pravda,“ bere si slovo Dušan Vitázek. „Nejprve jsem by uvržen do stresu, že mi hlavní aktér slavné inscenace bude koukat přes rameno, ale nakonec je z toho dokonalý způsob kolegiální spolupráce. Nemusím mít nic v ruce, přijde Apík a řekne, co mám dělat. Když nevím, trápím se a hledám vhodný herecký recept na tu figuru, přitočí se s radou a samozřejmě předvedením: ´udělej to takhle jednoduše…´“

A co na to první Bastard? „Ocitnul jsem se nyní v rozpolcené situaci, ale už je to lepší,“ usmívá se Jan Apolenář. „Některé věci si pamatuju totiž hodně přesně. Nesnažím se s tím kolegy otravovat, je dobře, že divadlo přichází s nezatíženým pohledem, a spíše se soustředím na moji novou postavu. Je docela těžké zachovat klid a nadhled, já bych i jako Duch svatý nejraději v mnoha situacích zařval… Jsem rád, že mohu v Bastardovi opět pracovat, nechávám se mile překvapovat, kam se to vyvíjí.“

Zora Jandová se přidává k pamětnické pozici: „Když jsem po více než 30 letech otevřela text (na noty kašlu, ty jsem znala i po letech), užasla jsem ze Standova textu. Dobrý autor se pozná podle toho, že ho můžete hrát v různých dobách a vždycky v něm najdete něco, co rezonuje. Hned vidíte důvod, proč to hrát tady a teď. Přípravy této inscenace jsou pro mě balzám, už nemám z toho nervy (jako tehdy) a ráda pozoruju, jak jsou všichni daleko lépe vybaveni, tanečně, pěvecky, než jsme byli my. Ale s Apíkem si říkáme, že bychom to ještě dali, ne?“
„Asi jo, záleží, jestli se ráno pohnu…,“ zhodnotil návrh Jan Apolenář.

na tiskovém setkání v klubu MdB

„Jsem nabitý zvědavostí, jak celá tato produkce dopadne,“ říká autor libreta Stanislav Moša, „Vězte, že jsme se toho účastnil jen tím, že jsem vytáhl zašlý text a předal ho dramaturgii. Jsem rád, že se Bastard vrací na jeviště a ještě radši, že se nevrací v mé režii, protože bych asi nebyl schopen odabstrahovat se od té inscenace z roku 1993. Návodné impulzy, že bychom Bastarda u nás mohli opět hrát, jsem samozřejmě registroval. Přivítal jsem zájem kolegů a skončilo to pro mne tím, že jsem požádal Petra Gazdíka, zdali by se nového konceptu neujal. Těším se na nové vidění, které lichotí každému autorovi. Nezasahuji, protože vím, že nejlepší autoři pro režiséra jsou ti mrtví. Tak se celou dobu tvářím, jako bych tady vůbec nebyl.“ (smích)

„Měl jsem úplně stejný záměr: nevšímat si toho. Ale na rozdíl od Standy jsem to nevydržel. Takže pár zkoušek jsem viděl,“ přiznává Zdenek Merta. „Vstoupil jsem ale do prostředí nového, což mě potěšilo. Nejde jen o to, že inscenace bude, obzvláště vizuálně, úplně jiná - s tím, co jsme spáchali v těch devadesátkách, má pramálo společného. Hlavně vzpomínám, jak mě tehdy polapilo Brno, kde jsem najednou začal trávit většinu svého pracovního času. Okouzlil mě tehdejší soubor a jeho pracovní zapálení. Dnes to mám úplně stejně: objevuju něco nového, vnímám jiné kvality a bezpečně rozpoznávám divadelní styl, který jsem měl se Standou tu čest spoluvytvářet. Jsem v roli natěšeného diváka.“

„Nejsme tak odvážní, abychom šli za autory s tím, že Bastarda chceme zkusit,“ říká Petr Gazdík. „Všichni, co tu jsme, jsme byli velkými fanoušky tohoto muzikálu. Já k tomu obdivoval Honzu Apolenáře, znal jsem celé stati nazpaměť, mám v hlavě tu hudbu, mnohé písně z Bastarda jsem si zpíval třeba v autě, i dost nahlas, často k nějaké vlastní katalyzaci. Tak jsem si potichu říkal: třeba bych to mohl hrát a nejlépe bez alternace…“

„My jsme věděli, že to chceš hrát a že to hodně znáš, tak nás zlomyslně napadlo, ať to režíruješ. A to „bez alternace“ dopřeješ Dušanu Vitázkovi,“ pobaveně okomentoval Zdenek Merta.
„Ano, hrozně dobrý nápad. …Protože rozhovory, které jsme pak s Dušanem vedli právě o Bastardovi, na existenciální témata v něm obsažená, ale i o našich pohledech na divadlo, byly nakonec tím pro mě nejcennějším na celé přípravě,“ zmínil Petr Gazdík. „Uvědomil jsem si, že mám toto dílo v sobě uloženo v jeho krystalické podobě (protože detaily z tehdejší inscenace si už moc nepamatuju). Navedlo mě to k záměru, aby toto oratorium bylo jen prostě zahraně a zazpívané, jen v rámci jakéhosi „cirkusu vesmír“. Příběh chceme odvyprávět skrze Bastarda a pak prostřednictvím jednotlivých světů, které nám budou připomínat i něco z našich životů. Formou stylizovanou, abych se nedopouštěli zbytečných popisností.“

...vizuál je otočený záměrně :)

„Cirkus vesmír“, ve kterém je vše možné, ožije v kostýmech Andrey Kučerové a na scéně Petra Hlouška. Uznávaný scénograf k tomu dodal: „Neustále jsme přemýšleli, kam zajít v tom „realismu“ a nakolik pracovat s fantazií naší, diváka a samozřejmě s fantazií hudby. Těžištěm scénografického řešení je jakýsi sakrální prostor, který evokuje přítomnost něčeho vyššího, přesahujícího. Odráží však, co je v Bastardově, potažmo našem světě zbořeného, potrhaného, rozbitého. Stejně jako naše duše. Stavíme tak na jevišti takové trochu „ruiničky“, které se příběh snaží spravit. Brána nebes dostala kopanec a Bastard, stejně jako my, jde cestou, aby nacházel lepší svět, i když neví, jak přesně má vypadat a jaký svět si má přát a chtít.“

Součástí scény bude i sedmičlenná kapela spolu s bandleaderem a spoluautorem nového hudebního aranžmá Tonym Markem. Obtížnější úkol si nemohl přát… „Neobešlo se to bez aktivní spolupráce se Zdenkem Mertou. Dostal jsem materiál a musel jsem nalézt přístup k něčemu, co vzniklo ještě před tím, než jsem byl vůbec v plánu,“ směje se mladý talentovaný hudebník. „Moje cesta byla asi jediná možná: přistoupit k partituře s respektem a zároveň jsem se pokusil do aranží vložit něco současného. Hudba Zdenka Merty je velmi specifická, je v ní mnoho změn harmonických i rytmických. Moje funkce na jevišti je pak, vedle technického zvládnutí, vynaložit velkou dávku hudebního entusiasmu a energie, kromě toho být v interakci s herci,“ říká Tony Marko.
Zdenek Merta to vidí bez extrémů: „I když Petr Gazdík a Tony Marko jsou o generaci až dvě mladší, rozumí tomu hudebnímu materiálu tak jako já. To mi stačí.“

Choreografkou inscenace je Hana Kratochvilová, také ona vytváří novou pohybovou podobu příběhu hledajícího odpovědi na otázky: „Kdo jsme? A kam jdeme?“ „Mým záměrem je, aby celá pohybová složka inscenace vycházela z pocitů a konkrétních charakterů. Takový přístup byl více než zřejmý už v původním díle, na tu dobu šlo o obdivuhodnou choreografii.“

„Celá ta věc bude hodně abstraktní a její vnějškovou podobu jsme pojali jako jeden velký orloj,“ přibližuje Petr Gazdík. „Jinak jsem na režii pracoval stejně jako u čehokoli jiného: s cílem vše emocionálně propojit s myšlenkami autorů a příběh odvyprávět tak, aby jej diváci pochopili a v tomto případě nezavrhli ústřední postavu, která vybrána archetypálními silami je předmětem sázky, zdali ten člověk dokáže sám existovat v tomto světě a k čemu se vlastně přikloní. Dobro neříká nic jiného, než že můžeš se přiklonit, zatímco Satan používá různé nástroje k tomu, aby nás přivedl tam, kam potřebuje. Ze Satana jsem udělal čtyřjedinou bytost, a to je asi největší změna proti původní inscenaci, neboť zlo chytá člověka svody a nástrahami hezky dokolečka, jde to na nás vždy z více stran, často v nějakém propojení.“

„Nevím sice, jak to dopadne, ale bude to jednoznačně lepší než ta dávná inscenace. Už jenom podle toho, co jsem měl možnost zahlédnout na zkouškách,“ má jasno Zdenek Merta.
„Neskrýváme vysoké ambice, snad jsme z pohledu autorů neudělali významné chyby, výsledek se ale teprve dostaví. Premiéra nás čeká 20. dubna,“ uvedl na závěr Petr Gazdík.

zpracoval + foto: Michal Novák