Waldauf

Zezačátku to je šok - hlavně tím zpěvěm. Ale když se člověk zaposlouchá do slok písní, tak zjistí s jakou slovní hravostí byly vytvořeny. A nástup Pepy Dvořáka je jakoby někdo donesl oslnivé světlo do tmy v jeskyni. Obdivuji jeho elán ve hře a improvizaci, kde zřejmě stále vymýšlí nové vtipy (aspoň dle reakcí ostatních herců tak usuzuji). Ve výsledku se jedná o velmi roztomilé představení, které zahřeje u srdíčka.

Můj první kabaret a musím říct, že mě moc nepřesvědčil. První půlka byla slepencem různých vystoupení, jako zpěv nebo tanec, či scénky. Zde bych chtěl vyzdvihnout dva tančící "vytlemené" kovboje a hlavně akrobatistu na kole. Seděl jsem skoro nahoře a zpěvu jsem téměř nerozuměl. Druhá půle (divadlo jede v kuse, je to mé dělení) už byla snaha o dějovou linku, která nebyla nijak pevná. Žel mi to moc nedávalo smysl a tak jsem se spíš jen kochal stylizací, která byla zajímavá - prolínání promítaných kulis dataprojektorem na dvojité plátno a fyzických kulis. Celkově jsem ale odcházel nenaplněn.

Musim rici, ze to je jedno z nejlepsich divadel, co jsem videl. Ten enthusiasmus se kterym byla hra nasledne zahrana je absolutne skvely. Kazda letuska bravurne zvladla svou postavu a kazde by jste verili jeji narodnost. Za mne bych nejvice vyzdvihl Katerinu Velebovou, jakozto Katku a hned v tesnem zavesu Vladimira Benoni, jakozto Svetlana (ta kdyz zarvala rusky *sedni* tak kazdy v obecenstvu, kdo by stal, by si bez reci sedl i kdyby nechtel :]] ).
Ernesto Cekan me uplne nepresvedcil (asi proto, ze mi tam nesedl), ale rozhodne nezaostaval.