Vyfuk

Úžasná hra se scénou a hudbou. Solidní výkony.

Rozumím, že je to minimalistické, ale svou sílu to má i přesto. Medailonek každodenního příběhu, který má víc než dost.

Natož, že ty moderní věci, mi moc nesedí, tak zde jsem se chytal perfektně a zcela bez předsudků. Vtipné je, že je to směřováno na mladé, které to dle mých zkušeností vůbec neoslovilo. Uvidíme, co ukáže čas.

Myslím, že hlavní devíza je, že si to dělá prdel z těch her, kde se řekne "menses" a všichni se z toho můžou posrat smíchy. Přehrávání herců je hraní na druhou a za mě mnohdy opravdu k popukání. Druhá půlka už je trochu chaotická, ale v celku důstojný dojezd. Za mě v celku hezký zážitek.

Za mě osobně hlavně připomenutí jak je film úžasný. Ne každý film jde převést na divadlo. Nejvíce asi ubližovala snaha si vystačit jen se čtyřmi herci. Zbytek dokázal ve své vyhrocenosti vyznít do prázdna. Herecké výkony však autentické a skvělé. Postava Tommyho jen asi zbytečně vyhnána do divadelního extrému. Ruším elementem byli spíš někteří diváci, kteří tleskali po každé desáté replice. I když jsem pro to měl jistou slabost, nějaká negativa se nedají ignorovat.

Zasloužilo by si větší prkna. Absolutní pecka, která možná svou komorností byla o to děsivější a reálnější. Asi nejsmutnější McDounagh, který opět ukazuje sám sebe. V něčem už generické a přesto vždy jinak geniálně humorné i devastující. Dokonalí herci menších formátů. Steinmasslová zcela uhrančivá. Kristeková mohla celou hru hrát jen očima a nečekaně spontánní uvěřitelní Ondráček s barmanem Coufalem. Dokonalé.

Občas dost silné, někdy (hlavně ze začátku) dost těžkopádné s neustálým oprašování vagína vtipů. Ten orgán dostal zde docela zabrat. I tak musím říct, že po dlouhé době v divadle a rozhodně ne mimo. Za mě nečekaně dobré až s přesahem. O to víc nechápu hodnocení osazenstva.

Asta bastarda xdddddddd ty vole, ona to řekla xddddddd já se poseru smíchy, ona mu sáhla na péro, Jituno, já se pochčiju snad. Jasně, sto lidí, sto chutí. Mně toto na ni fakt nepřišlo. Nepamatuji se, kdy jsem se naposledy v divadle takhle nudil. Místy to zachraňuje Stašová svým umem, ale tím se nedá utáhnout hra, která se točí dokola kolem jedné hlášky, je strašně infantilní a zdlouhavá. Toto je ta hra na kterou by se šikla Vražda v divadle od Záviše.

Zvláštní dílo. Ta předělávka. Originál klasický Shakespeare jako vždycky, ale s přesahem. Zde se nabízelo geniální podhoubí k tomu z toho vymáčknout nějaké propojení hned s dvěma minulostmi naráz. Ale jediné propojení bylo v tom, že jednou byla reklama a pak nálet. Vše. Dost chabé. To nemluvím o tom, že i když herci dělají práci dobře, udělali z derniéry (o které jsem nevěděl) takovou one man show plné improvizace, která drhla jako motor v ruském tanku na Ukrajině. Herci snadno sklouzli k neprofesionalitě a vypadalo to, že si z toho dělají prdel. Na což dost reagovali lidi za mnou, kteří z toho měli vyloženě výsměch. Což rušilo půlku divadla.

Známo z filmu. Tato věc o dost víc komedializovaná, ale kupodivu to nebylo na škodu. Prvotní šok se dal překonat na vlně pro mě srozumitelnějšího humoru. Podobně jako u filmu mi trochu vadilo ono přetáčení. Postavy jsou hrozně zjednodušené a bez charakterní až na nějaký základ. Člověk podprahově nemůže být šokován nějakou změnou osobnosti nebo odkrytí tajemství, protože tam žádné ani být nemohou. I tak zabaveno. To lepší co nabízí tuzemské divadlo. Průměrné co nabízí ČK.

Velmi snadno se dokáže člověk rozejít s názory lidí. Už od pohledu typická boomer-medie, kdy se lidi smějí, když někdo řekne "péro", "píchat" a podobně. Upřímně bych křivdil, kdybych řekl, že to bylo pouze o tomto. Občas jsem se zasmál i já, nicméně takový humor mi ne vždy sedí. Asi 80 % případů, kdy se lidi dostávali do kolen, já ani nemohl najít pointu. To už jsem spíše oceňoval opět zajímavou práci se scénou, příjemně autentického Gondíka a opět excelentního Malého, který je ve hře často jako dobrý vtip. Ne, oukej, přestanu. Za mě bohužel asi nejhorší z repertoáru ČK.

Po roce se opět setkáváme, tenkrát byly tři hodiny za mě moc. Letos jsem si to užil stejně tak. Hodně zajímavý přerod, kdy jsem málem usínal a nyní si to užil s dojetím, jaké si to zasloužilo. Dle hodnocení ne nijak průlomový hra, ale mě na podruhé chytila za srdce a skoro rozbrečela a své na tom zahrály i úžasné výkony osazenstva, které bylo hvězdnější než jiné. Občas to lidem zadrhne. A je docela s politováním sledovat Janžurovou jak je o rok později v roli méně jistější. I tak si je stále nejjistější na celé planetě a je to královna mezi možnými. S láskou budu na tuto hru vzpomínat.

Byl jsem hodně nejistý, co nám toto upeče. Prvních pár minut jsem byl i vyloženě v averzi kvůli trochu odbornému jazyku. Pak se postupně rozjíždí příběh jako takový. Scéna, která působí v celku bláznivě, ovšem efektivně. Nečekaně dobrý Kikinčuk, objev mladého Rychlého s tatovým kukučem, stejně tak Sklenář. Finále hodně strhující a silné. Občas až moc uřvané a teatrální, ale ten konec mě stejně strašně svezl. Hodně silně. I když ty souvislosti mi občas ucházeli.

Jasně, asi chápu, že to není nejlepší inscenace, ale není u mě náhoda, že se po několikáté potkávám s Millerem a dopadá to perfektně. Cit, který dává do svých děl a jak si dokáže vyhrát s lidskými emocemi a tím vším okolo je nezaměnitelný. Zde to prokazuje znovu. Něco jako trochu kritika kapitalismu, ale nakonec to je opět jenom o komplikovaných rodinných vztazích, ze kterých podobenství jen sálá. Obrovskou zásluhu na tom má autor a pan Donutil. Mohu si o něm v osobní rovině myslet, co chci, ale přeci jen, herec je to dokonalý. Alespoň zde. Byl jsem chycen za srdce. A děkuji!

Těžká inscenace. Už takto je to těžkost jak svině, a když připočteme, že je to udělané takovýmto moderně bláznivým způsobem, tak to vypovídá samo o sobě. Mnoho momentů strašně silných. Přesně dokonale obsazené role. Jasně, to všechno je pecka. Ale i tak i když to ve mě zanechalo něco silného, tak i přesto jsem se půlku přibližně nudil, protože mi přišlo, že koukám na náhodný generátor slov. Ale to u takovýchto her asi nebude lepší.

Hru jsem viděl dvakrát. Poprvé jako předpremiéru film v nejtvrdším covidu. A zraje to jak víno. Herci jsou jistější, opravdovější, i když někdy to ujede, ale jen v malém smyku. Hra, která hezky adaptuje film, který má taky své kouzlo, ale Czesany tady zase ukazuje kde může mít přednosti divadlo. Tohle by za mě mohlo být i na prknech. Ne na betonu patra Skauťáku. I tak za to děkuji.

Musím říct, že nebýt přednášek o Řecku a Řím, tak asi nezavítám. A kdyby se hra po dvaceti minutách nerozjela, tak asi usnu nebo odejdu. Nejdříve zde byli jasně řečené věci snažící se odkázat na dnešní dobu a bylo to celé takové zjednodušené. Už jsem se bál jak to dopadne. Pak se ro rozjelo. Naprosto epická hudba s mrázem po zádech a excelentně prožívajícím Heřmánkem z totální nudy se vyšvihli do nebeských výšin. Sice se umělec párkrát zadrhl, ale nejvyhrocenějšími scénami to napravoval. Trošku osekaná Iliada, ale nakonec to na kvalitě neubralo. Myslím, že něco z pochyb se stalo naopak totální peckou.

Viděl jsem už nějaký ten měsíc zpátky. Opět se u mě dostavila rozpačitost z toho, že tyhle české divadelní komedie, vždycky až nějak povrchně moc řeší sex a nějaký svůj chtíč a tady to nebylo jinak. Strašně moc to zachraňuje geniální Nárožný a autentická Stašová, ale pak se to trochu začne bláznit i tím, jak každé dějství popisuje něco a někoho jiného. A něco je docela úlet. V závěru toho všeho mě napadá jen, že nějaké pravdy tam byly super. Taky nějaké scény byly vskutku vtipné, což se mi mnohdy u takovýchto kousků neděje. Čest výjimce. Polštáře zůstaly v hlavě do dnes.

Toto je úkaz, že někdy jít i na blbě hodnocenou hru může být dobré, vole. Možná to je upřímně tím, že jsem hodnocení neznal a šel na blind, vole. A skončilo to za mě dobře. Jasně, občas to vrzalo v nějakých částech. Případně nadmíra sprostých slov, kterou bych kritizoval jako poslední, jenže když se nad tím zamyslíme, tak je to běžná konverzace, zde kvůli prostředí vyhnaná do extrému, vole. Mezitím, co se spousta her profiluje jako komedie a končí to v nějakých pudově motivovaných kravinách spojené s pipinkami a pipískami, zde jsem se dokázal upřímně zasmát nad bizárem, vole. Prostě komedie mého gusta, vole. Takže co no, vole.

Střetnutí dvou světů. V něčem na sílu, v něčem docela autentické. Klasicky zde opět situaci zachraňují dokonalé herecké výkony. Khek ukazuje, že jí patří budoucnost a Plesl, že už mu patří. S jistotou mohu říci, že neznám více opravdivého, autentického a podmanivého herce jako je on. Hra vás dokáže uhranout a docela dostat, naštěstí to převažuje nad opakem. Celkově bych to nebral jako pecku, ale i přesto to beru jako skvělou hru.

Slušný dada. První část hodně bojuji s čímkoliv, co hra vyplodí. Pak nastoupí Lábus a člověk nějak začne vše chápat. Nebo minimálně je tak dokonalý herec, že umí navodit atmosféru, že to dává smysl. Hra je to bláznivá. V mnoha ohledech nelogická (za mě). Občas dobré vtipy, komunikace s publikem a záchrana hereckých výkonů. Plně chápu, proč zde padla Thálie v rámci herectví, ale jinak valím bulvy. I nyní po určité době dosti zvláštní pocity, které se přiklání spíše k negaci.

Tady se snad nedá netrefit. Voskovec a Werich v poslední době dost jedou na všech kulturních odkazech a je to dobře. V tomto podání a provedení top funguje bezva. Jasně, občas máme komunikační šum, který by mohl být ale i kvůli samotným dopisům, ne dramaturgii. Herecké výkony hlavně silně v režii Vašáka a Kubátové. K tomu ještě styl pojetí hry na bázi i VW divadla samotného. Ideál. Nádhera.

Absolutně drtivé, dekadentní a bizarně vtipné. Přesně tak jak to McDonagh umí a dělá. Hra, která si vystačí s málem, humor je tam dosti stavěný až na pubertální vlně, ale přesně je to zakořeněné hluboce s psychologickou problematikou až nechápete. Scéna s psíma ušima totálně svádí k tomu se hurónsky smát a zároveň vlastně nemůžete, protože to je brutální jako nikdy. Skvěle obsazené, zahrané a také napsané. Prostě pecka.

Moje poprvé v DD se udává dosti nahodile, ale zrovna na něco, co rád vidím. Zásek se zdál být jako zajímavá hra, která by mohla něco nabídnout. Opět zde máme nahodilé velkoextrémy, kdy se postavy chovají zbytečně mimo, někdy bez motivace, jen aby bylo šťavnaté drama. Asi je to divadlo. Ale za mě zbytečně vyeskalované. Je to docela taková ta klasická konverzačka, co mění životy, které mám rád, ale začíná to být v celku klišé. Kupodivu se Čermák občas přeříkával, ale jsme jenom lidi. Finále na housle skoro se slzami v očích.