Tsal

Je to takové hravé, lehké, občas snad příliš košilaté, ale nic z toho nutně neznamená špatné. Po dvou shlédnutích mohu prohlásit, že práce s kulisami je opět na výbornou a divadlo Goja u mě v tomto ohledu vede. Obsazení se mi líbilo v obou verzích, byť Vojtko a Grossová mi sedli více. Zpěv skvělý, libreto znělo smysluplně a pěkně sedlo. Na druhou stranu si z něj krom Abronsiových výrazných partů nic nepamatuji.

Pár lidí odešlo během přestávky a potlesk na konci byl trochu rozpačitý. Nedivím se. Sama jsem odcházela ztuhlá stresem, bolely mě zuby, jak jsem je během hry vzteky zatínala, a bylo mi trochu nevolno. Na konci jsem nechtěla tleskat. Chtěla jsem zmizet a v soukromí se nějak poprat s tím, co jsem viděla. Doma jsem se rozbrečela. Neskutečně silné a skvěle zahrané. Obzvláště pan Bahník si zaslouží poklonu. Bože, jak já ho ty dvě hodiny nenáviděla!

Navštíveno dvakrát a v obou případech převážila spokojenost nad výtkami. Ty mám v obou případech jen k představitelům Fantoma. Pan Schwab zvládal většinu představení, ale v nejsilnějších momentech mi přišlo, že nedozpíval, jak měl. Pan Vojtko byl pro změnu v silných momentech úžasný, trochu mu ovšem dělaly problémy pasáže jemnější a mluvené. Ani v jednom případě ovšem nic, co by mi vyloženě hrálo na nervy. Jinak vše dokonalé. Hudba, překlad, zpěv a tanec. 100 % si zaslouží kulisy a přestavba. Scéna z Hanibala a obrácení pohledu z jedné strany jeviště na druhou mi vyrazily dech.

Poprvé jsem z divadla odešla před koncem představení. Když pominu množství nehod a přebreptů, tak mi stále zůstává spousta mizerně zahraných rolí a příšerná adaptace. Být toto první hra, kterou od Mosteckého divadla vidím, už do něj nikdy znovu nevkročím...