Morbo

Denisa Barešová je naprosto skvělá. Ty tiky ve tváři, vykulený oči, křehkost, zranitelnost, odtažitost a zároveň touha po kontaktu! Věřila jsem jí i to, že "smrdí jako mokrej kožich Oskarova psa Bruna". Výbornou práci odvedly i maskérky, modřin na nohou a rukou jsem se v první scéně nefalšovaně lekla. Dál bych vyzdvihla nápaditou scénu s točnou a taky hudbu. Inscenace sice cílí na mladší diváky, ale rozhodně jsem se nenudila (předlohu jsem neznala). (viděno na premiéře 29. 5. 2021)

Proč, ach proč hraje krásnou 16tiletou Manon skoro 40tiletá nehezká Štorková, chodící reklama na anorexii? Chemie s o dekádu mladším Děrgelem - ač se fakt snažil - bohužel naprosto nulová, což není divu. K tomu velmi podivná scéna s umělohmotnejma křesílkama, diskokoulí a Duem Yamaha. Plus naprosto zbyteční "tanečníci", kteří jsou tam asi jen proto, aby holky hned v úvodu ukázaly kozy. Takhle néé, prosím. Ale věřím, že Jana Pidrmanová (t.č. na rodičovské) by v tom přesto byla kouzelná. A tradičně se mi líbil Radúz Mácha, ač mě v závěru ten twist se sexuální orientací dost překvapil :)

Před představením jsme z nostalgie vyžahli dvě houby, takže nám to pak připadalo zábavnější, než to asi reálně zábavné je. Je to řachanda, ale vlastně hodně plytká. Myslím, že to muselo líp fungovat v menším prostoru, po "přesazení" na hlavní scénu je to trochu utopené. Seriálový rozjezd super, s přesunem do Čech tomu místy dost docházel dech. Ale donutilo mě to jít se pak na vlastní oči přesvědčit, co vlastně zbylo ze slavnýho Discolandu Sylvie (opuštěná ruina).

Po přečtení recenzí jsem šla na představení s despektem, a dostalo se mi takovýho přívalu energie a radosti z hraní, že mám dobrou náladu ještě den poté :) Přiznávám, že kdyby v tom stále hrála V. Žilková, tak by mě tam nikdo nedostal. Miluju Lucii Žáčkovou a tady si skvěle sedla zejména s Ivanou Uhlířovou - ty dvě se občas zjevně vydaly nad rámec nazkoušeného a několikrát se vzájemně úplně odrovnaly. Obsazením Žáčkové sice zmizela zamýšlená "trojgeneračnost" hereček, ale podle mě to nevadí. Text není nic převratného, ale dámy na jevišti se baví, takže se jejich sebeironií baví i divák.

Viděno na 1. repríze s E. Burešovou a B. Suchánkovou.
Zápory: Hra dramaturgicky nezapadá do ostatních počinů Činoheráku a fakt doufám, že to nový umělecký šéf nechce vést tímto směrem. Místy měl člověk pocit, že se dívá na Superstar. Když byly na scéně všechny holky najednou, bylo to nepříjemně uječený. Scéna je příliš malá, problém s tím měly herečky i bedňáci.
Klady: Holky opravdu skvěle zpívaj. Hrajou s obrovským nasazením a diváka prostě strhnou. Bavily mě i jejich vedlejší role, obzvlášť Berenika prokázala v chlapských kreacích velký komediální talent. Odcházela jsem s dobrou náladou.

Je mi to líto, ale s tímhle představením prostě nějak nesouzním. Jde o hodně nenáročnou hudební revue, kde herci povětšinou nemají prostor hrát, tedy samozřejmě kromě hraní na hudební nástroje (tam je toho prostoru zase možná až moc). Scénář se skládá spíš ze skečů a třeba nad postavou babičky, která v první polovině pronáší jedinou a zbytečnou větu, aby se po přestávce najednou rozpovídala, zůstává rozum stát. Plusy: neuvěřitelná muzikálnost herců, výbornej a typově naprosto přesnej Pavel Tesař, slizce úchylnej Jan Meduna a fenomenální píseň o fazolích.