Rozhovor

If you enjoyed it, tell your friends! Obligátní výzvu, která bude od 22. do 30. května 2026 opět rezonovat malostranskými malými scénami, doplňují ve Skotsku suše dovětkem: If you didn´t, tell your enemies.

Nekorektní humor i vážná témata, one-(wo)man shows, klaunérie, pohybové divadlo, stand-upy, loutky, kouzelnická a hudební vystoupení nabídne 25. ročník anglofonního festivalu nezávislého divadla a performativního umění Prague Fringe. Spontánní vznik otcovské základny v Edinburghu se přitom váže už k roku 1947. V poválečné euforii se některé soubory nedostaly do oficiálního programu mezinárodní akce, a předvedly se mimo hlavní scény. Odtud název „fringe“ neboli „okraj“, kde je jediným kritikem diváctvo a měřítkem úspěšnosti jeho zájem. O tuzemskou verzi pečuje její zakladatel a ředitel Steve Gove.

Prague Fringe slaví čtvrtstoletí. Co jsi dělal ty, když ti bylo 25 let?
Dobrá otázka. To bylo v roce 1994 a žil jsem v Aberdeenu na severovýchodě Skotska. Po dvou letech práce na dočasné smlouvy jsem získal své první stálé místo učitele dramatické výchovy na střední škole. Svou práci jsem miloval, miloval jsem své studenty i jejich nadšení z tvorby divadelních projektů. Ale o pár let později jsem dal výpověď. Všichni se mě ptali, co plánuji dál. Všem jsem odpovídal: „Jedu na Fringe do Edinburghu“. A to byl celý můj plán.

Co ten „věk“ znamená v rámci festivalu – čím je festival mladý a v čem je už takzvaně vyzrálý?
Pro nás všechny je to vzrušující okamžik. Když jsme Prague Fringe v roce 2002 zakládali, připravovali jsme ho víceméně od ročníku k ročníku. Do jisté míry to tak funguje dodnes. Nemáme dlouhodobý plán, bereme věci, jak přicházejí. Nevím, co bych si pomyslel, kdyby mi někdo v době začátků Prague Fringe řekl, že se festival dožije 25. narozenin (a bude pokračovat). Se vší pokorou jsem vděčný za to, že jsme si vybudovali tak dobré jméno po celém světě a že na Fringe chtějí vystupovat umělci doslova ze všech koutů planety. Uvidíme, co přinese dalších 25 let.

No T*ts - Boobytrapped (foto: archiv festivalu Prague Fringe)

Reflektují jednotlivé produkce nějaké společné aktuální téma?
Letos máme několik tematických linií. Pokud jde o témata rezonující dnešní společností, máme široký výběr queer tvorby, včetně performancí o složitostech trans života. Světovou premiéru bude mít v Praze romantická queer komedie o výměně těl Boobytrapped (Nastraženo) divadelní společnosti No T*ts a uvedene také one-(wo)man-show Shallowspace (Mělký prostor) z produkce Elastic Fantastic, která propojuje nostalgickou a queer vizi sci-fi s body horrorem. Považujeme za důležité prezentovat trans témata, protože tento hlas stále není dostatečně slyšet.
Zařadili jsme také Tchaj-wanský týden jako oslavu tchaj-wanského divadla. Vzhledem k propojení Prahy s Tchaj-pejí jsme cítili, že je to velmi důležité.

Shinehouse Theatre - The Rodin Project: Lady Macbeth (foto: archiv festivalu Prague Fringe)

Sestavili jste k výročí speciální program?
Ano. Vzhledem k tomu, že jde o 25. ročník a zároveň s ohledem na skotské kořeny Fringe festivalu máme speciální skotskou sekci zahrnující fyzické komediální divadlo a další projekty.
Třetím rokem také pokračujeme ve spolupráci s indickými divadelními soubory, performery a performerkami a stand-up komiky pod názvem Festival of India at Prague Fringe. Přijede devět různých uskupení ze všech koutů Indie. K tomu představíme také sekci výrazné nové italské tvorby, která bude poprvé uvedena v angličtině. Jde o inscenace, které jsem viděl na Fringe festivalu na Sicílii.

Decoy Leg - Pickled Republic (foto: archiv festivalu Prague Fringe)

Z čeho máš mimořádnou radost?
Indie se pro mě za posledních osm let stala velmi důležitým místem. Už při své první návštěvě jsem si říkal, jak skvělé by bylo založit tam Fringe festival — tehdy tam žádný neexistoval. Letos jsme v únoru uspořádali první ročník a vzhledem k rozsahu programu Festival of India je vidět velmi silný otisk Mumbai Fringe i tady v Praze.
Z Bombaje přijedou dobrovolníci, provozovatelé kulturních scén i přátelé. Bude to opravdová oslava tohoto subkontinentu.

Jaký styl divadla nebo performance osobně preferuješ jako divák?
Miluji fyzické divadlo a klaunérii (Le Coq, Gaulier). Tento typ tvorby navíc velmi dobře funguje i na pražské publikum. Každý podzim během festivalového pobytu v Edinburghu přirozeně tíhnu právě k takovýmto představením, stejně jako k politicky angažovanému divadlu.

Perfect Fools in association with Block Learning Ltd - Moliere: The Last Laugh (foto: archiv festivalu Prague Fringe)

Máš raději inscenace s aktivním zapojením diváků, nebo raději jen sleduješ hereckou akci?
Na participaci diváků jsem tak trochu alergický a často si sedám dozadu, pokud mám pocit, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Jistěže interakce s divákem má své opodstatnění, obzvlášť v komediálních show, ale hranice mezi tím, co je „úměrné“ žánru a co už je „přespříliš“ je velmi tenká.

Jaká je aktuální situace s financováním nezávislé kultury ve Skotsku a dalších zemích, kde se Fringe koná?
Myslím, že situace je celosvětově všude podobná. Navzdory tomu se Fringe hnutí daří. Je skoro neuvěřitelné, že v současné době existuje přes 300 Fringe festivalů po celém světě. Umělci jsou velmi vytrvalí. Příběhy je potřeba vyprávět, kreativita je život. A někdy právě produkce s nejmenším rozpočtem bývají ty nejpozoruhodnější — jedno světlo, žádné rekvizity, jen syrová energie. Tak sem s nimi.