13. měsíc - Requiem za Bruna Schulze

Přiznávám minutí s myšlenkovými proudy tohoto projektu, který mi byl navíc i silně nepříjemný (a kdo viděl, tuší proč). Často mě minula i logika jevištních akcí, které působily přeplácaně, ale za vším jistě byly nějaké ty významy nebo aluze na život a dílo polského malíře a literáta 1. pol. 20. století. Tahle „noir“ alegorie mě lekala a rušila, odváděla pozornost k fetišistickým piškuntáliím, napojení se tudíž nemohlo konat. Ještě že na jevišti byla skvělá Miřenka Čechová.

Na to, že pohybové divadlo zdaleka není mým nejoblíbenějším žánrem, jsem byl překvapivě celou dobu zaujat děním na jevišti. Výsledný tvar byl sevřený a uhlazený, k celku i jednotlivostem jsem si v průběhu spontánně přiřazoval interpretace... Škoda jen, že posledních pět minut mi zcela zbořilo veškeré konstrukce, ve výsledku tak vlastně nevím, co jsem viděl (tedy přesněji co jsem vidět měl). Nicméně nemůžu vyloučit, že si na inscenaci zajdu znova, neboť mě (ač lehce váhavě) přesvědčila, že by si druhý pokus zasloužila. Pro jedno zhlédnutí ovšem určitě doporučuji.