Pulsar

„Být tak plujícím leknínem, vyvstat ze tmy. Mít tělo jako rozkvetlý lotos plný lidských duší pochytaných v té temnotě. Smířit se s opadajícími okvětními lístky, vadnout, ztrácet krásu, chytat se kořenů a zase věřit v jaro...“

Taneční inscenace vycházející z hlasů lidí okolo nás a z učení kněze a paleontologa Pierra Teilharda de Chardin. „Jsme schopni odhadnout vývoj Evropy? Nemůžeme se posunout víc jak o milimetr, přestože máme veškeré kompetence: svobodu i množství alternativ. Nic se neděje, vůbec nic se neděje, ale vše máme pod kontrolou...“

Taneční sólo vyjadřující pocity generace, jejíž dětství zformoval přelom dvou epoch.

Taneční kaleidoskop z dějin člověka, který může (ale nemusí) připomenout naše současné výročí. Jak odtančit sto let a nezbláznit se z toho? Čtyři různí tanečníci, čtyři odlišná těla, čtyři temperamenty a řada povědomých okamžiků. Historie v pohybu, tanec jako záznam paměti individuální i kolektivní...

Člověk jako mimořádně složitý a nejkomplexnější výtvor vesmíru. Jsme vesmírní běžci, naše těla jsou stvořena z hvězdného prachu. Náš zdroj stále živý a pulsující, vesmírný maják, místo, ze kterého jsme původně vzešli – Pulsar.