Řeči léčí

Premiéra: 20.4.2018 | 1:25x

Překlad: Milan Lukeš. Dramaturgie: Adam Gold. Scéna: Milan David. Kostýmy: Marta Roszkopfová. Výběr hudby a režie: Vojtěch Štěpánek.
Poslední uvedení: rok 2018.

František Strnad, Petra Lorencová, Jan Fišar, Pavlína Kafková, Robert Finta...

„Vztahová psychoanalýza“ inspirovaná skutečností. Píše se rok 1904 a Carl Gustav Jung pracuje jako klinický psycholog ve švýcarském Burghölzli. Jeho žena čeká první dítě a v jeho péči se ocitá dívka rusko-židovského původu se záchvaty hysterie, již se Jung rozhodne léčit pomocí zcela nových a neotřelých postupů. Dívka si však s lékařem brzy porozumí natolik, až spolu navážou hluboce intimní vztah. O Jungových léčebných úspěších se následně dovídá i věhlasný Sigmund Freud, který se o Junga začne zajímat jako o svého nástupce. Ve chvíli, kdy ale Freud odhalí Jungův etický prohřešek, začíná silný příběh rozkolu dvou otců psychoanalýzy, v jehož středobodu stojí osudová Žena...

inscenace již byla stažena z repertoáru

Hodnocení inscenace

Redakce

60 %

Uživatelé

53 %

Hodnocení redakce
Jiří Landa 60 %
Lukáš Dubský 60 %

Volby

Recenze / blogy (1)
Hodnocení (5)
Přidat hodnocení
Zprávy (1)
Oprava údajů

Hodnocení (5)

HODNOCENÍ REDAKCE

Jiří Landa 60 %

4.12.2018 | 3036 hodnocení

+ souhlasím

Hra nepatří k dramatikovým majstrštykům, nicméně chápu rozhodnutí dramaturgie ji nasadit. Skýtá dobré herecké příležitosti, navíc může být její bulvární nádech divácky přitažlivý. Méně obeznámeným návštěvníkům pak také poskytne základní informace nejen o osobnostech S. Freuda a C. G. Junga, ale i o termínech jako psychoanalýza apod. Trochu mi vadilo, jak režie herce tlačila do rádoby symbolických poloh, které měly upozorňovat na psychický stav dané postavy. Šlo o zbytečný postup, který tempo inscenace narušoval a nepřinášel jí zásadní obohacení. I přes tyto výtky jsem odcházel celkem spokojen.

Lukáš Dubský 60 %

2.12.2018 | 1190 hodnocení

+ souhlasím

(+1)

Inscenace plyne hladce, má tempo, ale postupem času si člověk čím dál víc uvědomuje, že sleduje vlastně jen červenou knihovnu zaobalenou do psychoanalytické vaty. Je to klasický vzorec – Ona má potíže, On jí pomůže a zároveň se do ní zamiluje, prožijí spolu bouřlivý románek, který ale On musí ukončit, protože je ženatý, má děti a vztah s pacientkou je navíc etickým prohřeškem, který ohrožuje jeho další kariéru. Větší herecký odstup od textu by možná dokázal melodramatické vyznění oslabit.

HODNOCENÍ UŽIVATELŮ

výchozí řazení | řazení od nejnovějších | řazení podle počtu hodnocení

Rivah 60 %

11.10.2018 | 268 hodnocení

+ souhlasím

Štěpánek ozvláštňuje inscenaci konceptuálními postupy (pohybové excesy a polohy těla), které jsou diskutabilní a někdy odvádějí pozornost od dialogů. Hraje si i se zvukem - rezonance hlasu při vzpomínkách. Herecká akce je s plným nasazením. Fišar jako obvykle suverénní, Strnad a Lorencová přesvědčiví, Kafková a Finta mají menší role. Celkové vyznění představení: rozporuplné. Poznámka:
Členění jeviště ve "12" do hloubky, do původně druhé místnosti, trochu narušuje akustiku, srozumitelnost je pak při méně výrazné artikulaci a síle hlasu omezena. A proti zkušebně je tu i hlubší prostor hlediště.

MarekLinhart 50 %

2.12.2018 | 152 hodnocení

Terrisek 50 %

24.4.2018 | 37 hodnocení