Devoid (Nacházející se ve stavu ztráty)

Inscenace vychází z reálných dopisů. Jednotlivé hlasy pisatelů se propojují, prolínají, vrství. Naléhavá slova krouží kolem jednoho bodu, nebo naopak spěchají vpřed k novým zjištěním a kulminují ve svém významu v momentě, kdy se sama se sebou nečekaně potkávají. Tato polyfonie uvádí tanečníka v pohyb. Jeho proměnlivá identita mu umožňuje jednou prožívat trysk emocí pisatele a podruhé pokojné přijetí, či vzrušené záchvěvy adresáta. Oobjevuje tak vnitřní prostor člověka. V projevech přiznané slabosti balancuje mezi zavržením a smířením...