On není jako on

74,99% Střípky zrcadel, myšlenky, perličky poházené na cestě, propleteny v řetězce přesahující součet svých částí, text, který by snad bylo vhodnější číst si v soukromí svého pokoje... Kdyby neplynul z úst Ivany Uhlířové, jež jej svým projevem obohacuje o další dimenzi. Když k tomu připočtu podmanivou a významotvornou scénu a hru světel, výsledkem je večer, který mě oslovil na úrovni, na níž běžně nekomunikuju.

Mám problém se složitým textem Jelinekové, který mě navíc nebavil. Přání nebýt...kdo to má hodinu poslouchat a hlavně proč. Vypnul jsem vnímání textu a soustředil se na svébytné herectví Ivany Uhlířové, imprese okamžiků, režijní práci a hlavně mě nepřestávala fascinovat ta „hrášková“ scénografie a ty vznášející se kmeny stromů (vše přitom mělo oporu v textu) či parádně nastavený light-design inscenace.