Baal

Inscenace vyniká zejména prvotřídní sehraností souboru a vynikajícími hereckými výkony, nad nimiž ještě trochu ční M. Čapka, který dokázal věrohodně podat postupný pád velkého bohéma a sobce a jeho přeměnu v lidskou trosku. Oceňuji, jak tvůrci přehledně odlišili postavy ztvárňované jedním hercem, což většinou bývá velký kámen úrazu. Působivé byly zejména scény sbližování Baala s přítelem Ekartem, díky jehož chování Baal aspoň zčásti poznává, co znamená být odmítán (zde náhle vynikne i jeho lidskost). N. Tempír dovedl scénicky oživit komorní prostor divadla, zaujala i střídmá projekce.

Brechtova celovečerní prvotina Baal je expresivní drama člověka, který se zřekl jakýchkoliv morálních hranic a jeho kroky jsou vedeny jen poživačností a sebezbožštěním. Nesnadno uchopitelný text se v Aréně povedlo přetavit ve svižnou a herecky silnou inscenaci. M.Čapka je v titulní roli dostatečně démonický, ale nechybí mu lidská stránka. Divák sleduje Baalovo počínání a logicky by mu měl být tento antihrdina odporný. Jenže Baal je svým zvráceným způsobem neodolatelný. Jeho bezuzdnost láká a odkrývá nitro člověka zbaveného všech společenských konvencí. Skrývá se tohle všechno v každém z nás? (více v článku na blogu)