Jihočeské divadlo Č. Budějovice [Jihočeské divadlo]
Jaroslav Žák, Kristýna Čepková, Mikoláš Tyc
Škola základ života
Premiéra: 20.4.2012 | 2:15
Dramaturgie: Kristýna Čepková. Scéna: Karel Čapek. Kostýmy: Aneta Grňáková. Režie: Mikoláš Tyc.
Poslední uvedení: únor 2017.
Poslední uvedení: únor 2017.
Jan Hušek, Ondřej Volejník / Jan Kaštovský, Václav Liška / Jakub Skála / Michael Vykus / Jakub Urbánek, Roman Nevěčný / Jiří Suchý z Tábora / Tomáš Havlínek, Tomáš Drápela, Taťána Kupcová / Teresa Branna, Dana Verzichová / Teresa Branna, Lenka Krčková, Martin Hruška, Ondřej Veselý, Petr Šporcl / Jiří Untermüller, Pavel Oubram, Věra Hollá, Jaroslava Červenková, Daniela Bambasová, Jan Konrád, Jan Dvořák, Petr Červinka...
Noblesní i třeskutě vtipná hudební retrokomedie podle známé humoristické knihy o „věčném boji“ študáků a kantorů, kterou proslavilo i skvělé filmové zpracování Martina Friče.
D10+ inscenace již byla stažena z repertoáru
Volby
Hodnocení (8)
HODNOCENÍ REDAKCE
Jiří Landa 70 %
20.5.2012 | 3036 hodnocení
+ souhlasím
Devizou inscenace je především její hudební stránka a choreografie Karolíny Hejnové. Herci své postavy drželi v autorem přesně předepsaných typech. Lenka Krčková díky ztvárnění Marty Novákové coby tichého a učenlivého děvčátka potvrdila, jak velký rozptyl má její herecký rejstřík. V roli šplhouna Krhounka se blýsknul Tomáš Drápela a rošťáckého světáka Ádu Čuřila přesvědčivě vystřihl Ondřej Volejník. Režisérovi vyšel i nápad s obsazením Romana Nevěčného do role študáka, přičemž Ondřeje Veselého posadil ke kantorům do sborovny.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
MarketaM 50 %
14.5.2013 | 27 hodnocení
+ souhlasím
Milé, úsměvné a divácky nenáročné představení. Po přečtení recenze jsem však očekávala mnohem více.
Kuba_r 70 %
26.4.2012 | 100 hodnocení
+ souhlasím
Milé představení. V rámci produkce budějovické činohry vlastně průměr, ale z hlediska komediální produkce na českých jevištích velmi kultivovaný kousek, který potěší. Hlavně uši - skvělá živá kapela!!!
Budman 50 %
18.3.2014 | 4 hodnocení
+ souhlasím
Rozpouplná inscenace bez jasného žánrového určení. Stejně, jako se intonačně přibližně zpívá, se i přibližně tančí a hraje. Hudební předěly jsou leckdy příliš dlouhé, takže divák je svědkem bloudící postavy na jevišti, která v podstatě úpěnlivě čeká, až kapela přestane hrát. Upadá tak tempo i herecká a tím pádem divácká soustředěnost.
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.