Handa Gote research & development

Psychedelický western z česko-německého pomezí. Dvě ženy a jeden muž, které spojuje zločin a touha po odplatě. Příběh o tenké vrstvě, která odděluje civilizační slupku od animálního jádra. Stačí drobné zakolísání a surová živočišná podstata se obnaží. Pomsta. Láska.

Post-internetová opera o nemožnosti velkého příběhu ve světě, kde je vše zároveň lež i pravda. Cyklický čas mýtu zlomený do instantního času našeho světa. Mystérium cesty podsvětím za znovuzrozením, které ovšem možná nepřijde...

Projekt inspirovaný raně novověkou alchymickou knihou beze slov, popisující návod na zhotovení kamene mudrců. Spíše než o kámen filosofů se však skupina Handa Gote zajímá o svět práce, činnosti, rukodělnosti. Prostřednictvím odkazů na tabule z „Němé knihy“ a drobných činností a výroby se v představení pokoušejí o opětovné „zakouzlení práce“...

Performance na pomezí rituálu, koncertu, tance, baletu a opery. Projekt inspirováný hudbou původního díla Igora Stravinského a choreografií Vaclava Nižinského z roku 1913, která vychází ze Stravinského vize pohanského jarního rituálu.

Kontemplace o mlčení. Snaha o propojení, sjednocení, budování univerza. Snaha o obnovení společnosti, pospolitosti, tradic. Hromádka věcí beze smyslu, oltář ze suvenýrů, vzpomínky na společný tanec. Mlčení, čekání, spiritistická seance. Přetočení kazety na začátek.

Theatre cut-up podle novely Williama S. Burroughse „Ghost of Chance“, pojednávající o střetu lidské civilizace s přírodou. Ústředním motivem příběhu je zkáza pirátské komuny na Madagaskaru. Za konfliktem vedoucím k jejímu zániku vidí Burroughs bezúčelné násilí, které ničí přírodní harmonii i utopický projekt kapitána Missiona. Zmarněné šance ústí v odpor a nenávist, ze které jakoby nebylo úniku. Člověk se ocitá v kleci času, kterou sám ukul. Zabitím posvátného zvířete se roztáčí spirála smrti, násilí a destrukce...

Prales jako vzpomínka na divokost uložená v naší buněčné paměti. Prales jako stav mysli...

Subjektivní studie vlastní rodiny, prezentovaná v sérii obrazů bez kauzální souvislosti tak, jako fragmenty minulých událostí žijí v naší paměti.

Absurdní temná groteska spojující klišé zábavního průmyslu, skepsi pomalu rostoucí v celé západní kultuře, zbloudilé démony starého světa, kteří si v nové době nevědí rady, stejně jako její obyvatelé. Skupinka samozvaných léčitelů a nápravců světa se na scéně uchyluje k čím dál bizarnějším úkonům. Proti rozmáhající se vyprázdněnosti staví povrchní rituály opsané ze sešitů National Geographic a odkoukané z béčkových filmů. Čas plyne a nikde už ani stopy po tajemství. Vždycky ještě ale zbývá čas na příjemnou chvíli s písničkou.

Po vzoru happeningů hudebního skladatele a mykologa Johna Cage půjde především o poctu kráse a mystériu hub. Houba jako fantastická forma života, kdesi mezi rostlinou a živočichem. Samo představení vypadá jako živý organismus, který střídavě nabývá formy tance, koncertu, přednášky, performance, experimentu...

Samoobslužný koncert pro zpěvačku, která je zároveň tanečnicí nebo instrumentalistkou. Inscenace je inspirována životním rozhodnutím americké básnířky Emily Dickinson a dalšími moderními i historickými solitéry. Samota jako výchozí bod tvorby...

Industriální haiku - abstraktní obraz atmosféry otištěné ve starých venkovských nádražích a rozpadajícím se rezavém šrotu. Skřípavý hlas starého, mastného a nemoderního světa...