HaDivadlo
<< iPlay | K antropocénu >>
Viliam Klimáček
Jsem Kraftwerk!
Premiéra: 15.10.2010
Jan Grundman, Erika Stárková, Petra Bučková / Sara Venclovská, Marián Chalány, Alexandr Stankov / Filip Teller, Ján Sedal, Cyril Drozda, Simona Peková, Miloslav Maršálek, Marie Ludvíková, Martin Siničák, Kamila Kalousová, Kateřina Kumhalová, Miroslav Kumhala
Moderní parafráze slavné hry A. P. Čechova „Racek“. Z nepřehledné džungle velkoměsta odchází skupina herců hledat nový výraz a smysl divadla. Obsadí starou elektrárnu, ve které připravuje premiéru vlastní verze Odyssey jako cesty moderního člověka 20. stoletím. „Není to trošku směšné? Pokoušet se o alternativu v tomto světě mnoha možných alternativ? Jsem racek! Jsem Kraftwerk!“
inscenace již byla stažena z repertoáru
Volby
Hodnocení (14)
HODNOCENÍ REDAKCE
Lukáš Dubský 70 %
23.3.2011 | 1194 hodnocení
+ souhlasím
Velmi zajímavý počin, škoda jen občasné frázovitosti textu. Každopádně inscenace baví,ale i vypovídá o současném divadle a umění vůbec. Všichni zúčastnění podávají velmi dobré výkony a svým postavám dávají punc originality.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Vladimír Rogalewicz 70 %
20.1.2011 | 822 hodnocení
+ souhlasím
Představení, které rozhodně stojí za vidění. První polovina baví, druhá nudí, ze závěru mrazí. Sympatická civilní režie, znamenitý kolektivní herecký výkon celého souboru. Nejslabším článkem je text. Přinejmenším by potřeboval výrazně proškrtat, vypustit povrchní filozofování (a rozhodně divadelnické fňukání). Hlavní příběh je slabý a vyčichlý. Psáno z pražského představení v Arše.
Darren 100 %
10.1.2011 | 19 hodnocení
+ souhlasím
HaDivadlo vykročilo novým směrem a já se z toho nesmírně těším! Inscenace má pro mě obrovskou vypovídací hodnotu, hovoří o výsostně aktuálních tématech způsobem, který mi je blízký. Kvalitní text, invenční režie a vyrovnané herecké výkony. Jen tak dál!
Dušan Hübl 80 %
21.1.2011 | 2 hodnocení
+ souhlasím
Ad recenze LN: Skutečně na konci vidíme jen ?...odchod režiséra pravděpodobně z divadla vůbec?? Treplev v Rackovi se zastřelí... Jeden z nejvýraznějších inscenátorů Čechova (a právě Racka!) vyřešil své lidské a umělecké problémy podobně, a přímo v divadle... Třeba to pan Klimáček až tak banálně nenapsal, když hrou odkazuje na osud Petra Lébla. A odkaz podtrhuje i jevištní metafora na konci. Možná Lébla neznáme nebo jsme zapomněli ? pak by to celé bylo ještě naléhavější. Opakuje se tu: banální, plytký... Fabule Racka není banální?
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.