Leze lež po plodu

„Co jsme bez povrchu? Holé kostry s kocovinou. Nesmrtelnost v nás probouzí jen delší čas na šílenství. Uvězněni ve fotografiích a ve fetishi tajných stránek silikonové duše. Mluvíme a slova mizí v kanálech medií a společnosti. Konverzace jako hra přežití v savaně strachu. Mizíme a unikáme. Ničíme se, pohrdáním kráčíme v záhubu a myslíme na křečovitý ideál. Kůže praská a z masa vylézají červi. Odraz vyhrává nad hloubkou. Je nám zle a víme, že v tom světě přetvářek a vyceněných úsměvů ještě nějaký čas musíme přežívat. Jak dlouho?“