„Zítra to roztočíme, Jaroušku!“

Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem vytvořili fiktivního génia Járu Cimrmana, přičemž v souboru nesoucím mistrovo jméno dostali šanci i neherci. Jaroslav Sypal zkouší jejich vtip zopakovat a posunout dále, když národ mystifikuje existencí dalšího "geniálního dramatika Járy", totiž sebe samého (přičemž i v jeho inscenacích dostávají prostor neherci). Mé procentuální hodnocení budiž součástí této hry (a pokud byste chtěli namítnout, že opakovaný vtip přestává být vtipem, pak proti této tezi staví Sypal svoji vlastní, totiž že opakováním vtip zraje), protože tohle se vážně opravdu brát nedá.

Spíš 1,99%. Vyšší procento, než u předchozího Kšandy, dávám za předěly, v nichž zněla píseň, kterou u nás proslavil V. Neckář jako Chrám svatého Víta. Mám tu písničku celkem rád. Inscenace má jinak parametry začínajících amatérů, včetně tanečků a písní, z nichž utkví rým na způsob „zakrátko, objeví se tu telátko“, „podívej se na sebe, zrcadlo tady máš, kdybys radši ohřála mi z lednice guláš“ a podobně. Příběh kominíka Freda, manželů Hádavých (ti se samozřejmě hádají), Dr. Párátka, Pecky, Blumy a dalších byly opravdu silný zážitek. Jak je moje paměť fórová, tohle z ní už asi nikdy nevytěsním.