Marie Stuartovna

65 %. Inscenace akcentuje nejzřetelněji rovinu politického pletichaření, plného zákeřných intrik, manipulace i alibismu, pramenícího z neochoty nést osobní odpovědnost za učiněná rozhodnutí. Na jednu stranu je tak umocněna tematická nadčasovost odvěkých mocenských nešvarů, zároveň je tím ale částečně utlumena neméně atraktivní linka hry, monitorující osudový střet dvou pozoruhodných ženských osobností. V rámci herecky vyrovnaných výkonů mě nejvíce oslovil Mortimer Víta Hofmanna. Závěrečná titulková scéna zajistí efektní tečku i poslední slovo Stuartovně, nicméně Alžbětina řeč by silněji zarezonovala bez ní, podtržena již jen katarzním tichem.

Nebyl to přiznám úplně můj šálek čaje. Hlavně první část mi přišla místy až příliš sterilní a tak trochu bez emocí, čemuž mohlo napomoci i zvolené moderní zpracování. Také ztvárnění a pojetí Alžběty se u mě nepotkalo s kladným ohlasem, byť její závěrečná scéna stála za to. Též mě trochu nemile překvapilo množství odklonů od historických skutečností, ale to jde za autorem hry. I přesto všechno však jde stále o dílo, jenž i přes větší délku nijak nenudilo a mělo několikero dobrých momentů. K nim patřil rozhodně výborný výkon M. Holcové v titulní roli. Z ostatních pak zaujali hlavně L. Melník a V. Hofmann. Úplný závěr bych ale klidně vynechal.