Sni dál - neřeš věk a žij

Deset procent za snahu, víc si nezaslouží. Hra bez vtipu, dívat se na přehrávající a křečovitou Simonu Praskovou celý večer opravdu nechcete. Marek Dobeš by měl zůstat u psaní pro film. Pokud se chcete bavit a strávit pohodový večer, vyberte si jiný titul. Chcete-li se nudit a promrhat večer, pak běžte na toto představení.

Pobavilo, ale žádné překvapení to nebylo. Herečky dobré, divadlo poněkud ovšem zašlé a necítili jsme se zde úplně příjemně.

Jana Vaculíková podává v divadelní prvotině Marka Dobeše obdivuhodný výkon. Zkušená muzikálová herečka a šansoniérka zúročuje svůj všestranný talent a bere za srdce. S naprostou lehkostí přechází z monologů do písní a zpět, dokáže vás rozplakat i rozesmát, udržet v kontaktu a přenést emoce, které vás zasáhnou. Většina emotivních písní použitých ve hře pochází z Janina autorského repertoáru. Simona Prasková, pokud svým podáním neklouže po povrchu a nesnaží se o dublování už tak vtipně napsaného textu,tvoří s Vaculíkovou zábavný tým,který dobře funguje. Společná píseň Ještě nekončím vystihuje myšlenku hry, vryje se pod kůži a strhne k potlesku.

Deset procent za snahu, víc si nezaslouží. Hra bez vtipu, dívat se na přehrávající a křečovitou Simonu Praskovou celý večer opravdu nechcete. Marek Dobeš by měl zůstat u psaní pro film. Pokud se chcete bavit a strávit pohodový večer, vyberte si jiný titul. Chcete-li se nudit a promrhat večer, pak běžte na toto představení.

Pobavilo, ale žádné překvapení to nebylo. Herečky dobré, divadlo poněkud ovšem zašlé a necítili jsme se zde úplně příjemně.

Jana Vaculíková podává v divadelní prvotině Marka Dobeše obdivuhodný výkon. Zkušená muzikálová herečka a šansoniérka zúročuje svůj všestranný talent a bere za srdce. S naprostou lehkostí přechází z monologů do písní a zpět, dokáže vás rozplakat i rozesmát, udržet v kontaktu a přenést emoce, které vás zasáhnou. Většina emotivních písní použitých ve hře pochází z Janina autorského repertoáru. Simona Prasková, pokud svým podáním neklouže po povrchu a nesnaží se o dublování už tak vtipně napsaného textu,tvoří s Vaculíkovou zábavný tým,který dobře funguje. Společná píseň Ještě nekončím vystihuje myšlenku hry, vryje se pod kůži a strhne k potlesku.

Deset procent za snahu, víc si nezaslouží. Hra bez vtipu, dívat se na přehrávající a křečovitou Simonu Praskovou celý večer opravdu nechcete. Marek Dobeš by měl zůstat u psaní pro film. Pokud se chcete bavit a strávit pohodový večer, vyberte si jiný titul. Chcete-li se nudit a promrhat večer, pak běžte na toto představení.

Pobavilo, ale žádné překvapení to nebylo. Herečky dobré, divadlo poněkud ovšem zašlé a necítili jsme se zde úplně příjemně.

Jana Vaculíková podává v divadelní prvotině Marka Dobeše obdivuhodný výkon. Zkušená muzikálová herečka a šansoniérka zúročuje svůj všestranný talent a bere za srdce. S naprostou lehkostí přechází z monologů do písní a zpět, dokáže vás rozplakat i rozesmát, udržet v kontaktu a přenést emoce, které vás zasáhnou. Většina emotivních písní použitých ve hře pochází z Janina autorského repertoáru. Simona Prasková, pokud svým podáním neklouže po povrchu a nesnaží se o dublování už tak vtipně napsaného textu,tvoří s Vaculíkovou zábavný tým,který dobře funguje. Společná píseň Ještě nekončím vystihuje myšlenku hry, vryje se pod kůži a strhne k potlesku.