Zahrada

Poetickou hravost první části citelně nabourala část druhá, která nebyla ničím víc než neefektivně nastavovanou kaší, nad kterou se publikum začalo očividně ošívat. Kouzelná výprava, jako vždy nápaditá hudba a především neodolatelně brblající trpaslík, toť působivé jistoty inscenace.

45% Výtvarně se sice jednalo o velmi vydařený kousek, nicméně režie i přes spoustu nápadů nedokázala pořádně zabavit ani děti, ani jejich dospělý doprovod. Především druhá část působila jako hodně nastavovaná kaše. Úvodní scénu ve foyeru se slony také nepovažuji, hlavně z hlediska následného přesunu tolika drobotiny, za nejlepší nápad, přestože masky sloníků byly povedené. Celkově zklamání.

Po třinácti letech Apolena Novotná (Látalová) znovuotevřela Trnkovu Zahradu. Kdysi malá poetická, zkrátka nízkorozpočtová záležitost, teď je Zahrady „výtvarně“ plný Minor, první obraz se odehraje již ve foyer, abychom pak všichni společně vešli brankou do tajemné zahrady. Ani dnes není nouze o půvabné situace a hravé nápady. Jako problematické spatřuju dávkování vší té mnohosti do subtilního vyprávění, nelíbila se mi křečovitá snaha dětské publikum i náležitě pobavit. Čímž se přibližuju k brblání Trpaslíka, kterého stejně nikdo neposlouchal...