Sněhová královna

Trochu Hamlet bez Hamleta, pohádka bez příběhu (nebrat doslova), přesto pro mě jedno z nejzajímavějších uchopení této severské pohádkové klasiky. Vše přetaveno do srozumitelných pohybových sekvencí, hudby a ejhle, kolik se v tom dá nalézt humoru! Celý tvar vůbec půvabně osciluje mezi inspirací tématem a rozvolněnou stavbou. Dramaturgie zřejmě ještě zatlačí na vyprávění příběhu a bude vše korigovat dle reakcí malých diváků. V místy divoké, přesto stále poetické inscenaci prim hraje květinová etuda, příval sněhu (dokonalý prašan) a vtipný Sob! A Sněhová královna hraje na tereminvox.

Výborné pohybové divadlo, srozumitelné i pro děti. Dva činoherci, (A. Bubníková a P. Smolárik), vlastně poněkud překáží pohybové složce inscenace. Ale jsou velmi dobří. Zdlouhavé jsou scény s květinářkou a koupěchtivou paní růží, a scény s pitomými květinami. (Vedle Narcise a Tulipána je nejzajímavější ten Modrej /Modřenec?/). Opět, po přestávce, dostává inscenace úplně jiný, a pro diváky uchopitelnější, temporytmus. Káj a Gerda, jak je znám z dětství. Ovšem nejlepší je Sob! (Ostatně, scénu se Sobem si pamatuju i ze Sněhové královny z Volkráče, tam taky patřila k nejsilnějším.)

65 %. Širokou škálu divadelních žánrů, stylů a postupů předkládá Divadlo Minor dětskému divákovi s obdivuhodnou nezdolnou vervou. A navíc jde cestou nelacinou a nepodbízivou, většinou tak současně potěší a osloví i dospělé publikum. Sněhová královna tentokrát sází především na pohybovou složku, která, za pomoci poutavé scénografie a hudby, hraje prim. V první půli bohužel tak trochu na úkor kouzla příběhu, po pauze se tento deficit narovná. Kdybych dostala k dispozici jen dvě slova, přečtete si: Poetická inscenace.