iPlay

35% Jedno veliké nepochopení. Autor v předmluvě přiznává, že text je polotovarem, který si mají inscenátoři dodělat, tato je na začátku divákům promítnuta... Tak proč se realizátoři touto výzvou neřídili? Možná příliš souzněli se sdělením hry a práce na inscenaci se tak prolnula s bezvýchodnými životy jejích postav.

Tak jako neocením nápad umělecky ztvárnit nudu tím, že vytvořím nudnou inscenaci, nepovažuji ani za správnou cestu zobrazit pocit existenciálního chaosu bez naděje na záchranné lano skrze chaotickou inscenaci, jež se ničeho nedrží.

Váhám mezi slovy "banální" a "nesrozumitelné".

Vyprázdněnost dnešní doby je rozhodně aktuálním (a také oblíbeným) tématem, nicméně ztvárnění v iPlay mi nepřišlo ničím obohacující.

Fungujeme jako aplikace (pro něco), a příště se dozvíme, že jsme hologramy... Struktura kondenzovaných ozvuků toho, čím (bohužel) žijeme, postrádá dramatickou rafinovanost, zůstala tradiční snaha (za pomoci multimédií) o divadelní ilustraci textu, který snad ani nechce být výpovědí. Pár poskládaných střípků od bystrého (zároveň subjektivního) pozorovatele, nikoli dramatika... (Autor sice na to alibisticky upozorňuje, pak se ale ptám, proč dramaturgii tohle stačí k uvedení.)