Poslední lidojedi

45% viz blog k inscenaci Gulliverovy cesty

Inscenace na mě působila dojmem režijního náčrtu. Oceňuji řadu dílčích nápadů včetně využití stínoher, nicméně v tomto stavu není možno zhlédnuté představení považovat za plnohodnotné. Nosné téma konfrontace současného konzumního života s jednoduchým životem domorodců kdesi ve střední Austrálii je v inscenaci nevím proč upozaděno. Herecky nevyrovnané, dámská část (zejména S. Chmelová) výrazně převyšuje pánskou část souboru. Promarněná šance.

Přemýšlím, proč mi dojem z inscenace zůstal zahalený a proč mě neobměkčilo ani využití stínohry či výjevy, které zdařile kombinují ritualitu, zvuk a výtvarný vtip. Na vině snad může být opisný způsob dramatizace a pouhé aranžování jednotlivých scén, namísto souladu režijní práce se záměrem, který asi po inscenaci chtěl, aby poukázala na konfrontační otazník, zdali „divoši“ náhodou nejsou civilizovanější než my, příp. na téma vzájemné asimilace. A už vůbec divákům nepomůže nepřesvědčivý Lukáš Šolc, jehož postava „dobrodruha“ není ani věrohodným pozorovatelem ani dobrým zprostředkovatelem faktů.