Garderobiér

Slovensko českou koprodukci, kde jsou slyšet oba jazyky, jsem dosud neviděl, a zároveň mě potěšilo, že tyto řeči spolu dokonale souzní i 25 let po rozdělení obou zemí. Herecká esa večera, B. Polívka a M. Lasica, předvádí umění, které je hodno pravých mistrů. Svým přirozeným talentem k načasování humorných situací však zbytečně neupozaďují vážný tón mnoha pasáží. Krása Harwoodova textu ovšem spočívá hlavně v důvěryhodném tragikomickém obrazu divadla během jednoho večera, v průběhu reprízy Shakespearovy hry, jež divákům umožňuje nahlédnout do nelehkého života divadelníků za druhé světové války.

Shlédnuto 14.10.2013 ve Studiu DVA. Představení mě víceméně nezklamalo, ale od takových hereckých es jsem přesto čekal víc - zejména E. Vášáryová neměla co hrát, že by chyba režie? Seděl jsem ve 2. řadě a na mě až moc často byla slyšet nápověda, hra tak byla místy nesourodá, rozpačitá.
Víc mě zasáhl Garderobiér v Divadle v Celetné.

Viděli jsme ve Studiu Dva v Praze. Zásadním bodem inscenace je absence režie. Přijde mi, že představení je jaksi nesourodé, celky nenavazují a charaktery k sobě nelnou. Hlavně mě překvapilo, že mezi Normanem a Sirem nefungoval téměř žádný vztah a občasné impro etudy působily jaksi nepatřičně a to málo, co si herci vztahově vybudovali, hned zbourali. A pak asi největší kámen úrazu, ačkoliv z toho nerad někoho obviňuji, tak představení bylo odehráno na půl plynu, na půl hlasu. Seděli jsme cca uprostřed sálu a slyšeli jsme tak ze 60% s našpicovanýma ušima. Herecky perfektní, koncepčně ne.

Brilantní Milan Lasica...

Slovensko českou koprodukci, kde jsou slyšet oba jazyky, jsem dosud neviděl, a zároveň mě potěšilo, že tyto řeči spolu dokonale souzní i 25 let po rozdělení obou zemí. Herecká esa večera, B. Polívka a M. Lasica, předvádí umění, které je hodno pravých mistrů. Svým přirozeným talentem k načasování humorných situací však zbytečně neupozaďují vážný tón mnoha pasáží. Krása Harwoodova textu ovšem spočívá hlavně v důvěryhodném tragikomickém obrazu divadla během jednoho večera, v průběhu reprízy Shakespearovy hry, jež divákům umožňuje nahlédnout do nelehkého života divadelníků za druhé světové války.

Shlédnuto 14.10.2013 ve Studiu DVA. Představení mě víceméně nezklamalo, ale od takových hereckých es jsem přesto čekal víc - zejména E. Vášáryová neměla co hrát, že by chyba režie? Seděl jsem ve 2. řadě a na mě až moc často byla slyšet nápověda, hra tak byla místy nesourodá, rozpačitá.
Víc mě zasáhl Garderobiér v Divadle v Celetné.

Viděli jsme ve Studiu Dva v Praze. Zásadním bodem inscenace je absence režie. Přijde mi, že představení je jaksi nesourodé, celky nenavazují a charaktery k sobě nelnou. Hlavně mě překvapilo, že mezi Normanem a Sirem nefungoval téměř žádný vztah a občasné impro etudy působily jaksi nepatřičně a to málo, co si herci vztahově vybudovali, hned zbourali. A pak asi největší kámen úrazu, ačkoliv z toho nerad někoho obviňuji, tak představení bylo odehráno na půl plynu, na půl hlasu. Seděli jsme cca uprostřed sálu a slyšeli jsme tak ze 60% s našpicovanýma ušima. Herecky perfektní, koncepčně ne.

Brilantní Milan Lasica...

Shlédnuto 14.10.2013 ve Studiu DVA. Představení mě víceméně nezklamalo, ale od takových hereckých es jsem přesto čekal víc - zejména E. Vášáryová neměla co hrát, že by chyba režie? Seděl jsem ve 2. řadě a na mě až moc často byla slyšet nápověda, hra tak byla místy nesourodá, rozpačitá.
Víc mě zasáhl Garderobiér v Divadle v Celetné.

Slovensko českou koprodukci, kde jsou slyšet oba jazyky, jsem dosud neviděl, a zároveň mě potěšilo, že tyto řeči spolu dokonale souzní i 25 let po rozdělení obou zemí. Herecká esa večera, B. Polívka a M. Lasica, předvádí umění, které je hodno pravých mistrů. Svým přirozeným talentem k načasování humorných situací však zbytečně neupozaďují vážný tón mnoha pasáží. Krása Harwoodova textu ovšem spočívá hlavně v důvěryhodném tragikomickém obrazu divadla během jednoho večera, v průběhu reprízy Shakespearovy hry, jež divákům umožňuje nahlédnout do nelehkého života divadelníků za druhé světové války.

Brilantní Milan Lasica...

Viděli jsme ve Studiu Dva v Praze. Zásadním bodem inscenace je absence režie. Přijde mi, že představení je jaksi nesourodé, celky nenavazují a charaktery k sobě nelnou. Hlavně mě překvapilo, že mezi Normanem a Sirem nefungoval téměř žádný vztah a občasné impro etudy působily jaksi nepatřičně a to málo, co si herci vztahově vybudovali, hned zbourali. A pak asi největší kámen úrazu, ačkoliv z toho nerad někoho obviňuji, tak představení bylo odehráno na půl plynu, na půl hlasu. Seděli jsme cca uprostřed sálu a slyšeli jsme tak ze 60% s našpicovanýma ušima. Herecky perfektní, koncepčně ne.