Bílé noci

Hlavní otázkou je, proč vlastně dnes takovouhle látku dělat, má dnešku co říct? Tak jak je podaná v této inscenaci podle mého názoru nemá. Jakub Svojanovský zapáleného snílka začne tak, že mu to hned uvěříte, ale z té polohy už se nepokusí vybočit, snad ani není kam. Zuzana Černá je prostě Nastěnka od začátku do konce. Text je barvotisk, režie a herectví tomu vychází úplně vážně vstříc a výsledek je tím pádem placatý. Divadelní obdoba něžně kýčovitého obrázku z obchůdku s levandulí.

Ó, ty vlídná noci, jež pod závojem tmy skryješ všechny duše zbloudilé, přiviň mě na svá bedra a dej pocítit sílu lásky... Přesně takový pocit mám z této inscenace, která je zvláštně magická a dává naději všem snílkům, že třeba někdy někde potká ztracená duše jinou ztracenou duši. Jednoduchá, ale dostačující a plně funkční scénografie zde nechává vyniknout především děj a herecké kvality obou zúčastněných, kteří rozehrávají situaci i v současnosti mnohokrát viděnou, kdy kluk chce být s holkou víc než kamarád, ale ta touží po tom, kdo je nedostupný. Já si to užil a vůbec se nenudil! /16.10.2019/

Tihle dva snílci bývají ztvárňováni jako křehcí, snadno zranitelní a ufňukaní takoví. To jsou Zuzana Černá a Jakub Svojanovský vlastně taky, ale maji v sobě navzdory tomu také spoustu energie, vtipu a nadhledu. Čerti vědí, jak to dělají, ale mou pozornost si udrželi, jakkoli povídku dobře znám a nafoukaně jsem si myslel, že mě nemohou ničím překvapit.

Hlavní otázkou je, proč vlastně dnes takovouhle látku dělat, má dnešku co říct? Tak jak je podaná v této inscenaci podle mého názoru nemá. Jakub Svojanovský zapáleného snílka začne tak, že mu to hned uvěříte, ale z té polohy už se nepokusí vybočit, snad ani není kam. Zuzana Černá je prostě Nastěnka od začátku do konce. Text je barvotisk, režie a herectví tomu vychází úplně vážně vstříc a výsledek je tím pádem placatý. Divadelní obdoba něžně kýčovitého obrázku z obchůdku s levandulí.

Ó, ty vlídná noci, jež pod závojem tmy skryješ všechny duše zbloudilé, přiviň mě na svá bedra a dej pocítit sílu lásky... Přesně takový pocit mám z této inscenace, která je zvláštně magická a dává naději všem snílkům, že třeba někdy někde potká ztracená duše jinou ztracenou duši. Jednoduchá, ale dostačující a plně funkční scénografie zde nechává vyniknout především děj a herecké kvality obou zúčastněných, kteří rozehrávají situaci i v současnosti mnohokrát viděnou, kdy kluk chce být s holkou víc než kamarád, ale ta touží po tom, kdo je nedostupný. Já si to užil a vůbec se nenudil! /16.10.2019/

Tihle dva snílci bývají ztvárňováni jako křehcí, snadno zranitelní a ufňukaní takoví. To jsou Zuzana Černá a Jakub Svojanovský vlastně taky, ale maji v sobě navzdory tomu také spoustu energie, vtipu a nadhledu. Čerti vědí, jak to dělají, ale mou pozornost si udrželi, jakkoli povídku dobře znám a nafoukaně jsem si myslel, že mě nemohou ničím překvapit.

Tihle dva snílci bývají ztvárňováni jako křehcí, snadno zranitelní a ufňukaní takoví. To jsou Zuzana Černá a Jakub Svojanovský vlastně taky, ale maji v sobě navzdory tomu také spoustu energie, vtipu a nadhledu. Čerti vědí, jak to dělají, ale mou pozornost si udrželi, jakkoli povídku dobře znám a nafoukaně jsem si myslel, že mě nemohou ničím překvapit.

Ó, ty vlídná noci, jež pod závojem tmy skryješ všechny duše zbloudilé, přiviň mě na svá bedra a dej pocítit sílu lásky... Přesně takový pocit mám z této inscenace, která je zvláštně magická a dává naději všem snílkům, že třeba někdy někde potká ztracená duše jinou ztracenou duši. Jednoduchá, ale dostačující a plně funkční scénografie zde nechává vyniknout především děj a herecké kvality obou zúčastněných, kteří rozehrávají situaci i v současnosti mnohokrát viděnou, kdy kluk chce být s holkou víc než kamarád, ale ta touží po tom, kdo je nedostupný. Já si to užil a vůbec se nenudil! /16.10.2019/

Hlavní otázkou je, proč vlastně dnes takovouhle látku dělat, má dnešku co říct? Tak jak je podaná v této inscenaci podle mého názoru nemá. Jakub Svojanovský zapáleného snílka začne tak, že mu to hned uvěříte, ale z té polohy už se nepokusí vybočit, snad ani není kam. Zuzana Černá je prostě Nastěnka od začátku do konce. Text je barvotisk, režie a herectví tomu vychází úplně vážně vstříc a výsledek je tím pádem placatý. Divadelní obdoba něžně kýčovitého obrázku z obchůdku s levandulí.