Kde život náš je v půli se svou poutí

"Generační autobiografické svědectví o hledání smyslu života v severních Čechách v problematické době" je ve výsledku samo problematické. Chápu výběr textu právě tímto souborem, leč Nuckollsova koncepce mě tak úplně nepřesvědčila, snad za to může "pražská optika"?

Kola dějin tomu chtěla, že Činoherák odehrál na hostování v Divadle Komedie představení „bez scény“. Bez významotvorného prvku (v tomto případě docela zásadního) se obnažila interpretace hrabalovského proudu textu, která dala pocítit, jaká kláda byla na herce naložena a že ne všichni ji zvládají unést. Nedramatizovatelná mozaika autobiografických vzpomínek na 50. léta na severu je odemčena pomocí jednoduchého, ale účelného inscenačního klíče a na diváka se valí střípky a střepy minulosti. Nadčasová slova plná melancholie i jemné ironie promluví v závěru i hlasem zcela současným...