Příhody z bezprostředního neskutečna

Pro mě dost možná nejpřístupnější inscenace z repertoáru Vojtěcha Bárty, křehká inscenace o křehkém člověku. Sice to není divadlo, jež bych vyhledával, ale v tomto případě snad mohu aspoň říci, že mu rozumím, doporučuji jako "úvod do Bárty".

Vojtěch Bárta velmi křehce převzal krizové stavy a myšlenky, které Max Blecher zobrazuje ve své literatuře, a vytvořil krátkou koláž, kde dominují dva motivy. Motiv těžce uchopitelné puberty dospívajícího chlapce a motiv pobytu a styku s nemocničním prostředím. Tato zdánlivě neslučitelná témata se podařila propojit jen částečně, ale to možná ani nebyl záměr. Střet zdravých s nemocnými, surrealistické vidění světa a citlivé pojetí Vojtěcha Bárty, dělají z inscenace zajímavé představení, které vás skutečně vtáhne do pocitů bezprostředního neskutečna. Otázkou je, zda nešlo sdělit ještě více...