Z tiskových konferencí

26. a 27. ledna 2023 se na kamenné scéně Divadla Ungelt odehraje premiéra britské hry Všechny báječný věci. V hlavní roli monodramatu, které věří v lepší svět, se představí Richard Krajčo, který se na jevišti svého domovského divadla stále představuje společně s Davidem Švehlíkem i v divácky oblíbené inscenaci Deštivé dny (za roli Dennyho získal Cenu Thálie 2012). Režisérkou nové „one man show“ je Karin Krajčo Babinská.

Richard Krajčo

Výběr titulu na tiskové konferenci přiblížil umělecký šéf a dramaturg inscenace Pavel Ondruch: „Monodramatům jsme se vyhýbali a čekali, jestli někdy nedozraje doba k tomu, abychom udělali výjimku. O tom, že dozrála, nás přesvědčili herec a muzikant Richard Krajčo a režisérka a spisovatelka Karin Krajčo Babinská. Titul, který by důstojně navázal na Deštivé dny, jsme pro ně hledali dlouho.“

Karin Krajčo Babinská

„Divadlo Ungelt nás oslovilo už asi před pěti lety,“ vzpomínala na komplikované hledání Karin Krajčo Babinská, „přičemž já jsem vlastně dosud žádné divadlo nikdy nedělala a říkala jsem si, že by to mohlo být pro mě velmi zajímavé. Hledali jsme dlouho. Já jsem jako režisér z Richarda po herecké stránce nadšená a považuji ho za jednoho z nejlepších herců své generace bez ohledu na to, jak řídce se divadlu věnuje. I z toho důvodu pro nás bylo obtížné najít téma a hru, v níž by mohl svůj talent rozvinout novým směrem.
Původně jsme našli jinou hru, která už byla přeložená a měla se hrát, ovšem přišel covid a v tu chvíli se situace změnila. My jsme v souvislosti s tím, do jakých patálií se společnost dostala, následně zavolali do divadla, že v tuto chvíli takto „depresivní“ hru uvádět nechceme. Chtěli jsme něco s nadějí, takže jsme začali hledat znovu. Na hru Všechny báječný věci narazil na internetu Richard.“

„Já jsem toužil vyzkoušet si monodrama,“ přiznal Richard Krajčo. „Tím, že pro mě herectví v současné chvíli funguje primárně jako koníček, tak jsem si chtěl odehrát a splnit něco, co mi v tom repertoáru věcí, které jsem si zkusil, zatím chybí. Takže jsem prostě hledal nejlepší monodramata, mezi nimiž byla i tato hra, která mě zaujala. Požádali jsme tudíž Pavla Ondrucha, který nám zaslal český překlad, a my jsme se v podstatě okamžitě shodli, že tohle je hra, kterou chceme hrát.“

„Bylo to to, co jsme hledali,“ souhlasila Karin Krajčo Babinská. „Hra, která má obrovský až terapeutický, léčivý přesah, a v dnešní době možnost otevřít lidem jiné vnímání, ukázat jim všechny báječný a krásný věci, kvůli kterým má smysl žít, a vyprávět o tom, že i v těch nejmenších a nejbanálnějších věcech se skrývá krása, kvůli které stojí za to tady být. Což může lidem – i v dnešní době a v situaci, v níž mnozí žijí – dodávat naději.“

Richard Krajčo, Karin Krajčo Babinská

„Monodrama Všechny báječný věci má k bujarému smíchu daleko,“ doplnil Pavel Ondruch, „v optimismu ale vyniká. Jeho aktér se v dětství rozhodne, že pro svou maminku napíše seznam všech báječných věcí, které ho – a tedy i nás – na tomto světě obklopují. Seznam toho, pro co stojí za to žít, se rozrůstá i díky divákům, s jejichž aktivní přítomností slavný britský dramatik Duncan Macmillan počítá. Text umožňuje, kromě dobrovolného zapojení diváků, i improvizaci a autorský herecký vklad. I proto okamžitě po premiéře na divadelním festivalu v Edinburghu dobyl svět. Původní inscenaci s Donahoem natočila HBO a text následně zinscenovalo mnoho divadel, včetně těch českých. Avšak z logiky textu každá inscenace byla a vždycky bude absolutně jiná. To, co se daný večer odehraje, záleží jak na osobnosti herce, tak na divácích.“

Richard Krajčo

„To mě rovněž velmi lákalo, když jsem hru začal číst a zjistil, že je interaktivní,“ uvedl Richard Krajčo. „V určitou chvíli se několik diváků promění v postavy toho příběhu, kdy si je vytáhnu na jeviště a oni tam se mnou cosi ztvárňují, což je zajímavé i v tom, že to prostě pokaždé bude jiné. Zkoušíme to již nyní v rámci příprav. Oslovili jsme fanoušky a členy klubu Divadla Ungelt, zveme je na neveřejné zkoušky a skutečně je to představení pokaždé jiné. Každý z těch lidí komunikuje jinak, hraje jinak, takže to nutí herce improvizovat a hrát jinak.“

tvůrci při zkoušení

„Představení Všech báječných věcí se většinou hraje na prázdné kruhové scéně arénového typu v přímé interakci s publikem sedícím kolem dokola. Chtěla jsem se vydat jinou cestou a rozhodla se přenést tento fenomenální text na divadelní prkna při zachování klasického uspořádání jeviště a hlediště,“ popsala svůj režijní záměr Karin Krajčo Babinská. „Hru, která se původně svým charakterem více blíží stand up vystoupení, zdivadelnit. Využít Richardova hereckého talentu, aby sugestivním způsobem provedl diváky celým příběhem. Aby se plně ztotožnil s postavou vypravěče a znázornil ji ve všech etapách ubíhajícího času – jako malého chlapce, adolescenta, studenta i dospělého muže. Prostor pro divácké vstupy, jak to bylo v textu od začátku zamýšleno, jsme samozřejmě zachovali, ale doufáme, že se nám našim ztvárněním podařilo umocnit ještě další nepopiratelnou kvalitu této divadelní hry – a sice její emocionalitu. Pozitivně na nás působí, že i po tom testování, těch neveřejných zkouškách, které tu zatím probíhají, se všichni shodují na tom, že to je neuvěřitelná emocionální houpačka – chvíli se smějete, chvíli pláčete.“

„Stalo se mi už i to, že za mnou po představení (neveřejné zkoušce) přišel někdo z těch diváků, které jsem si vytáhl, a řekl mi, že to, co jsme tam hráli, se ho velmi dotklo, že to osobně prožívá. Já vlastně nikdy dopředu nevím, co těm lidem můžu evokovat, jak budou reagovat, co v nich otevřu – a i v tom spočívá síla tohoto představení,“ sdělil Richard Krajčo.

Richard Krajčo

Součástí hry Všechny báječný věci je seznam věcí, pro které stojí za to žít. Ten začali psát i tvůrci v Ungeltu, protože v inscenaci se objevuje několik prvních bodů a pak už jen náhodné body další, ale fyzický, listinný seznam v něm jako rekvizita i sám hraje. Takže jej začali vytvářet, a jak rovněž uvedli na tiskové konferenci, uvědomili si přitom, kolik je skutečně báječných věcí, na které máme tendenci zapomínat.

Zkoušení nové inscenace ostatně nejen v tomto směru probíhalo netypicky.
„Většinu hry jsme nazkoušeli během několika týdnů doma, až vlastně poté jsme se přesunuli na scénu,“ přiblížila Karin Krajčo Babinská. „A bez lidí (diváků) jsme to na jevišti zkusili třikrát, načež následně už jsme pozvali "zkušební" diváky.“

„Já jsem vlastně deset let na jevišti nezkoušel, takže jsem si teprve v tu chvíli přesunu sem rozvzpomínal, jak to na jevišti a na divadle funguje. A jsem rád, protože mě to opět chytilo za srdce,“ dodal Richard Krajčo. „Navíc mě baví pracovat s Karin. Je pro mě režisér, který vždy ví, co a jak chce. Vylezete na jeviště, a samozřejmě, i když je tam nějaký váš vlastní vklad, tak už přesně víte, co, jak a proč tam máte dělat. Divadlo jsme spolu dosud dělat nezkoušeli, ale myslím, že za nás to jde zatím dobře, že bychom spolu mohli pracovat na nějakém divadle případně i znovu.“

„Snažím se teď Richarda přesvědčit, že by měl udělat ještě něco dalšího, protože mě divadlo nadchlo podobně jako psaní,“ vyznala se Karin Krajčo Babinská. „Je pro mě adrenalinové a baví mě. Baví mě i sledovat způsob, jakým Richard improvizuje v každém jednotlivém tom představení, protože já jako režisér, zejména v případě této inscenace v jednom konkrétním momentu prostě končím. My jsme si řekli, odkud a kam tu postavu vést, ale každé to představení je poté jiné. Souvisí to jak s Richardovou konkrétní energii v ten den a večer a samozřejmě i s tím, jací přijdou diváci.“

Richard Krajčo

Na závěr tiskové konference zazněla ještě informace o tom, že Všechny báječný věci v Divadle Ungelt doznaly ještě jedné změny.
„My jsme tu hru trochu upravili,“ uvedla Karin Krajčo Babinská. „Já jsem chtěla, aby všechno dobře dopadlo a končilo to nadějí. On vlastně i ten původní konec je dobrý, ale je trochu smutný, takže jsme dotvořili poslední nový bod. Z posledního bodu původní hry jsme udělali náš předposlední a dodali jsme tam trochu víc naděje.“

foto ze zkoušek inscenace: Jan Malíř, za laskavé poskytnutí děkujeme Michalu Zelenkovi
zpracovala: Iva Bryndová