Z tiskových konferencí
Po pěti letech od londýnské premiéry (2008) se do České republiky dostává další soudobý muzikálový šlágr, muzikál Zorro. Díky zájmu a následné manažerské aktivitě Petra Gazdíka, uměleckého šéfa muzikálového souboru Městské divadlo Brno, práva na uvedení tohoto muzikálu divadlo, které ve svém žánru už dlouhodobě patří mezi špičku ve středoevropském prostoru, získalo. Česká premiéra se uskuteční 16. března 2013.
Příběhu neohroženého španělského šlechtice a brilantního šermíře žijícího v Kalifornii, který prosazuje pod černou pláštěnkou a kryt maskou spravedlnost a zákon, bude zanedlouho už sto let. Vymyslel si ho americký autor brakových románů na pokračování Johnston McCulley. Jeho muž skrytý pod maskou je pak nazýván svým okolím „lišákem“ – el Zorro! McCulleyho postava by však zřejmě neměla takový úspěch, kdyby hned rok nato nenásledovala první filmová verze s Douglasem Fairbanksem v roli Zorra (pro něhož to mimochodem nebylo poslední setkání s touto postavou). Nesčetně dalších filmových a televizních verzí následovalo. „Zajímavostí ovšem je, že vedle mnoha literárních, filmových a rozhlasových adaptací „zorrovského“ tématu nestojí takřka žádné varianty divadelní,“ překvapil všechny dramaturg Jan Šotkovský. „Při velké atraktivitě tohoto námětu se tak nelze divit libretistům Stephenu Clarkovi a Helen Edmundsonové, že v roce 2005 bryskně zareagovali na novou románovou verzi chilské spisovatelky Isabel Allendeové a uviděli v jejím podání Zorrova příběhu výtečnou muzikálovou látku. Její atraktivitu pak ještě znásobila legendární hudební skupina, která spolu s Johnem Cameronem vytvořila hudební složku muzikálu – nebyl to nikdo jiný než mágové hispánských rytmů Gipsy Kings. Ti navíc do muzikálu umně zakomponovali některé své světoznámé hity, jakými jsou Bamboleo, Baila Me či Djobi Djoba. Muzikál kromě romantického námětu, chytlavých melodií a vypjatých bojových scén nepostrádá ani humor.“ ...V těchto slovech máme důvody, proč se muzikál rozběhl do Evropy a Asie. Příští rok se chystá na turné po USA, včetně Broadwaye.
Petr Gazdík poprvé viděl Zorra ve West Endu (v Garrick Theatre) spíše náhodou. „Nikdy jsem nebyl příznivcem těch filmů, ale měl jsem volno, a tak jsem na ten muzikál zašel. Potěšilo mě na něm, že nepodtrhoval tu hrdinskou tematiku, byla to vlastně lehká komedie, která ale zároveň nic neshazuje. Muzikál Zorro je totiž postaven jako jedna velká fiesta. Projevili jsme o uvedení muzikálu u nás zájem a po obtížných, ale jinak celkem rychlých jednáních jsme dostali svolení...“
Muzikál se bude v MdB netypicky provozovat s nahrávkou (doplněnou živou kytarou a trubkami), vytvořenou ovšem samotnými Gipsy Kings. „Podmínkou agentury bylo, že musíme použít jejich nahrávku. Z mého pohledu bohužel...“ vysvětlil Petr Gazdík, který se s tím úplně nesmířil...: „Na jevišti budou dva trumpetisté a flamencový kytarista Dario, rodák z Korsiky, nebo Petr Vít, jsou to opravdu borci. Zapojíme je do inscenace i jako herce. Toto řešení je jistě lepší, než kdybychom to hráli jen na half playback.“
Zorro je často charakterizován jako flamencový muzikál. „To platí možná v Londýně, kde samozřejmě měli na jevišti samé Argentince a Španěly, jinde to tak až tolik neplatí. I nás ta specifika nutí postupovat jinak. A Petr Vít nás stejně poučil, že Gipsy Kings hrají spíš flamencovou rumbu, což je rozdíl. Snažíme se jít po příběhu a nestavět jednotlivá čísla na co nejefektnějších výstupech. Flamencové prvky samozřejmě užíváme, ale tak, aby provázely nebo rozšířily děj, aby byly zasazeny do nějakého typu výrazového tance,“ říká Petr Gazdík. Dodejme, že všichni herci prošli měsíčním intenzivním flamencovým školením.
Po nedobrých zkušenostech s autorem překladu předchozího muzikálu Jekyll & Hyde si muzikál Zorro Jan Šotkovský a Petr Gazdík přeložili rovnou celý sami, a to přímo z londýnské verze. „Když překládáme, nutí nás to k daleko hlubší analýze tématu. Jak tak přetáčíme každé slovíčko, zjišťujeme, co bychom asi tak chtěli a jaká by měla být koncepce. Je to napsáno a la Spider Man. Ani Zorro nechce být žádný hrdina, on není ranař, je to normální kluk, co chce mít svůj klid, holky, vínko a být v pohodě. Ale protože zjistí, že je třeba v určitou chvíli něco udělat, stane se z něj chlap. To je hezký, ne?,“ usmívá se Petr Gazdík. „Ano, není to Batman nebo Superman, u nichž nikdo neřeší, kde se vzali. Tady je přesně popsáno, jak se to přihodilo, že se stal Zorrem,“ dodal Jan Šotkovský.
V titulní roli se představí Lukáš Janota (understudy Robert Urban), jejich bratra a protihráče Ramóna ztvární Robert Jícha nebo Dušan Vitázek, jejich osudovou lásku Luisu Johana Gazdíková nebo Viktória Matušovová, cikánku Inez Svetlana Janotová nebo Ivana Vaňková, seržanta Garcíu Tomáš Sagher nebo Milan Němec a Starého Cikána Ladislav Kolář nebo Jan Apolenář (který z důvodu nemoci do inscenace naskočí o něco později).
Zvláštností, minimálně v praxi našich divadel, je týden tzv. previews, než se odehraje slavnostní premiéra. Proč tomu tak je, vysvětlil Petr Gazdík: „Potenciál tohoto muzikálu je v tom, že i přes jednoduchý příběh je energeticky nabitý a atmosféra by se měla přenést i do publika. Jinou ambici snad ani nemáme. Jenže podmínkou pro to je, že herci (a nejen oni, ale i ostatní složky inscenace) musí k tomu s energií přistupovat. Je rozdíl, když přijde na jeviště Španěl s přístupem „maňana“, a užívá si to, a když přijde na jeviště Španěl-vlastně Čech. Nejprve logicky vzniká drhnoucí mechanismus a aby i nám se podařila „maňana“, žádá si to čas a trénink. Musíme dopilovat každý detail, je důležité, aby herci se v tom našli, zklidnili se a užili si to. Pak si to, věříme, užijí i diváci.“
-mys-
[foto: Michal Novák]
Příběhu neohroženého španělského šlechtice a brilantního šermíře žijícího v Kalifornii, který prosazuje pod černou pláštěnkou a kryt maskou spravedlnost a zákon, bude zanedlouho už sto let. Vymyslel si ho americký autor brakových románů na pokračování Johnston McCulley. Jeho muž skrytý pod maskou je pak nazýván svým okolím „lišákem“ – el Zorro! McCulleyho postava by však zřejmě neměla takový úspěch, kdyby hned rok nato nenásledovala první filmová verze s Douglasem Fairbanksem v roli Zorra (pro něhož to mimochodem nebylo poslední setkání s touto postavou). Nesčetně dalších filmových a televizních verzí následovalo. „Zajímavostí ovšem je, že vedle mnoha literárních, filmových a rozhlasových adaptací „zorrovského“ tématu nestojí takřka žádné varianty divadelní,“ překvapil všechny dramaturg Jan Šotkovský. „Při velké atraktivitě tohoto námětu se tak nelze divit libretistům Stephenu Clarkovi a Helen Edmundsonové, že v roce 2005 bryskně zareagovali na novou románovou verzi chilské spisovatelky Isabel Allendeové a uviděli v jejím podání Zorrova příběhu výtečnou muzikálovou látku. Její atraktivitu pak ještě znásobila legendární hudební skupina, která spolu s Johnem Cameronem vytvořila hudební složku muzikálu – nebyl to nikdo jiný než mágové hispánských rytmů Gipsy Kings. Ti navíc do muzikálu umně zakomponovali některé své světoznámé hity, jakými jsou Bamboleo, Baila Me či Djobi Djoba. Muzikál kromě romantického námětu, chytlavých melodií a vypjatých bojových scén nepostrádá ani humor.“ ...V těchto slovech máme důvody, proč se muzikál rozběhl do Evropy a Asie. Příští rok se chystá na turné po USA, včetně Broadwaye.
Jan Šotkovský, Petr Gazdík
Petr Gazdík poprvé viděl Zorra ve West Endu (v Garrick Theatre) spíše náhodou. „Nikdy jsem nebyl příznivcem těch filmů, ale měl jsem volno, a tak jsem na ten muzikál zašel. Potěšilo mě na něm, že nepodtrhoval tu hrdinskou tematiku, byla to vlastně lehká komedie, která ale zároveň nic neshazuje. Muzikál Zorro je totiž postaven jako jedna velká fiesta. Projevili jsme o uvedení muzikálu u nás zájem a po obtížných, ale jinak celkem rychlých jednáních jsme dostali svolení...“
Muzikál se bude v MdB netypicky provozovat s nahrávkou (doplněnou živou kytarou a trubkami), vytvořenou ovšem samotnými Gipsy Kings. „Podmínkou agentury bylo, že musíme použít jejich nahrávku. Z mého pohledu bohužel...“ vysvětlil Petr Gazdík, který se s tím úplně nesmířil...: „Na jevišti budou dva trumpetisté a flamencový kytarista Dario, rodák z Korsiky, nebo Petr Vít, jsou to opravdu borci. Zapojíme je do inscenace i jako herce. Toto řešení je jistě lepší, než kdybychom to hráli jen na half playback.“
Zorro je často charakterizován jako flamencový muzikál. „To platí možná v Londýně, kde samozřejmě měli na jevišti samé Argentince a Španěly, jinde to tak až tolik neplatí. I nás ta specifika nutí postupovat jinak. A Petr Vít nás stejně poučil, že Gipsy Kings hrají spíš flamencovou rumbu, což je rozdíl. Snažíme se jít po příběhu a nestavět jednotlivá čísla na co nejefektnějších výstupech. Flamencové prvky samozřejmě užíváme, ale tak, aby provázely nebo rozšířily děj, aby byly zasazeny do nějakého typu výrazového tance,“ říká Petr Gazdík. Dodejme, že všichni herci prošli měsíčním intenzivním flamencovým školením.
Lukáš Janota, Jan Šotkovský, Petr Gazdík (jako správný režisér právě předehrává), Svetlana Janotová
Po nedobrých zkušenostech s autorem překladu předchozího muzikálu Jekyll & Hyde si muzikál Zorro Jan Šotkovský a Petr Gazdík přeložili rovnou celý sami, a to přímo z londýnské verze. „Když překládáme, nutí nás to k daleko hlubší analýze tématu. Jak tak přetáčíme každé slovíčko, zjišťujeme, co bychom asi tak chtěli a jaká by měla být koncepce. Je to napsáno a la Spider Man. Ani Zorro nechce být žádný hrdina, on není ranař, je to normální kluk, co chce mít svůj klid, holky, vínko a být v pohodě. Ale protože zjistí, že je třeba v určitou chvíli něco udělat, stane se z něj chlap. To je hezký, ne?,“ usmívá se Petr Gazdík. „Ano, není to Batman nebo Superman, u nichž nikdo neřeší, kde se vzali. Tady je přesně popsáno, jak se to přihodilo, že se stal Zorrem,“ dodal Jan Šotkovský.
V titulní roli se představí Lukáš Janota (understudy Robert Urban), jejich bratra a protihráče Ramóna ztvární Robert Jícha nebo Dušan Vitázek, jejich osudovou lásku Luisu Johana Gazdíková nebo Viktória Matušovová, cikánku Inez Svetlana Janotová nebo Ivana Vaňková, seržanta Garcíu Tomáš Sagher nebo Milan Němec a Starého Cikána Ladislav Kolář nebo Jan Apolenář (který z důvodu nemoci do inscenace naskočí o něco později).
Zvláštností, minimálně v praxi našich divadel, je týden tzv. previews, než se odehraje slavnostní premiéra. Proč tomu tak je, vysvětlil Petr Gazdík: „Potenciál tohoto muzikálu je v tom, že i přes jednoduchý příběh je energeticky nabitý a atmosféra by se měla přenést i do publika. Jinou ambici snad ani nemáme. Jenže podmínkou pro to je, že herci (a nejen oni, ale i ostatní složky inscenace) musí k tomu s energií přistupovat. Je rozdíl, když přijde na jeviště Španěl s přístupem „maňana“, a užívá si to, a když přijde na jeviště Španěl-vlastně Čech. Nejprve logicky vzniká drhnoucí mechanismus a aby i nám se podařila „maňana“, žádá si to čas a trénink. Musíme dopilovat každý detail, je důležité, aby herci se v tom našli, zklidnili se a užili si to. Pak si to, věříme, užijí i diváci.“
-mys-
[foto: Michal Novák]
Další články
Idylická komedie o kouzlu dětství
(Městské divadlo Brno, 29.11.2024)
Michal Kern v monodramatu Váňa
(Divadlo v Řeznické, 14.11.2024)
Divadlo S+H bude kvůli rekonstrukci příští rok hrát v dejvickém Grandhotelu International
(Divadlo Spejbla a Hurvínka, 18.10.2024)
Ypsilonka ve znamení 60
(Studio Ypsilon, 12.9.2024)
Neriskovat, to dovede každý
(Činoherní klub, 6.9.2024)