Hlava v písku

25 %. Jediné, co mě přimělo navrátit se po přestávce zpátky do hlediště a setrvat v něm až do konce, byly inscenační předěly v podání Jany Strykové.

Ta hra/inscenace není vyloženě špatná, ústřední motiv člověka, který se nikdy nevzdá, leč jeho úsilí ho dostane z vrcholu mocensky ekonomického žebříčku (byť jeho temné strany) až na samé dno, je zajímavý, stejně jako ironický pohled na pozlátko šoubyznysu a bulváru. Jenže to samo o sobě nestačí, maso obalující tuto kostru poněkud zapáchá.

Velmi špatný text, který měl zůstat uschován někde hodně hluboko v autorově šuplíku, vlastně nikdy neměl spatřit světlo světa. Se ctí z projektu vyšli J. Potměšil (ne že by se na tuto roli typově hodil) a J. Stryková. I. Chýlková se nechala pohltit úrovní nabízené látky a svým výkonem se hře přizpůsobila. Nikdy jsem ji neviděl tak vysloveně špatně hrát, což se nepíše nijak lehce. Smutné na tom všem ovšem je, že jsem měl z jejího projevu podobné pocity již i v Činoherním klubu na repríze Masky a tvář (19.10.). Byla by velká škoda, kdyby zůstala věrná jen projektům kvality Studia Dva.

Nemastné, neslané, bez chuti a bez zápachu...pokud to tak mohu napsat. Ta hra je opravdu nezáživná. Žádné napětí, hloubka či humor. Ano několikrát se nejspíše zasmějete, ale to mi přijde zoufale málo. Herecky obstál snad jen Jan Potměšil. Ivana Chýlková bohužel nepředvedla nijak dobrý výkon a Jana Stryková si snad ani takovou roli se svým talentem nezaslouží. Ve Studiu Dva by si už konečně měli uvědomit, že pouze zvučná jména dobré divadlo nedělají. Je mi líto, ale tuto inscenaci bych osobně nikomu nedoporučil.