Pán z Prasečkova

Skoro zapomenutá Moliérova hra, jejíž téma a jednoduchý děj jsou materiálem spíše pro jednoaktovku než pro celovečerní formát. Režisérka koncepci pečlivě promyslela, jednak s ohledem na dobový kontext a divadelní konvence, ale zároveň též s reakcí na dnešní dobu. Výtvarně i hudebně výborné, náročná a smysluplná stylizace důsledně rozvíjena. Herecky sice ne zcela vyvážené, ale celkově na obstojné úrovni, herci se s náročnými vyjadřovacími prostředky vypořádali. Bohužel se nakonec ukázalo, že i přes kvalitní zpracování hra na dnešním jevišti neobstojí. Komedie byla zoufale nezábavná a únavná!

24,99% viz blog

Ukázka toho, že se občas i mistr tesař (rozuměj režisérku H. Burešovou) utne. Inscenace je i tentokrát opravdu precizně vystavěná, jenže se to celé snažení, nejen režijní, ale i herecké, ve výsledku prostě minulo účinkem. Nezanedbatelnou vinu na tom má jistě i přecenění slaboučkého textu, který se na jevištích poprávu objevuje jen zřídka. Prostě ani Moliére nebyl dokonalý... Co mě ovšem nemile překvapilo, to byl laciný humor v některých scénách.

35%. Přesto, že mi celá ta groteskní stylizace přišla "zu moc" aneb překarikováno.., přesto, že jsem hodně často nechápala, čemu se většina spoludiváků právě směje.., a především přesto, že jsem byla ráda, že je konečně konec.., ..přece jen jsem finálně odcházela s pocitem, že jsem zhlédla moliérovskou frašku.

To se moc nepovedlo. Haně Burešové se sice opět podařilo stvořit netradiční inscenaci, které vychází z poetiky předlohy. Tentokrát si ale člověk musí nutně klást otázku, zda tato Moliérova hra není pozapomenuta právem. Disponuje totiž jen velmi slabým dramatickým obloukem a vtipnost jednotlivých výstupů je proměnlivá. Groteskní stylizace, odkazující na burlesku a karnevalový rej, občas nutí herce k pitvoření. Nejzajímavější se mi tak v Pánovi z Prasečkova jeví Jana Pidrmanová a Ondřej Pavelka. Stylizace do žánru komedie - balet je zajímavý, ale nedotažený nápad.

Bohužel mě tato inscenace nijak nenaplnila, ani příliš nenadchla. Ale abych začal tím lepším, tak za povedené hodnotím doprovodné zpěvy a hudbu. Též vydařené masky a scéna. Herecky velmi solidní. Potěšil hlavně V. Postránecký, pak J. Štěpnička a J. Pidrmanová. Ale suverénně nejlepší pro mě byla P. Beretová. Nicméně většina scén mi přišla spíše slabá nebo jen průměrná. Moc jsem se nepobavil a ani nikterak jinak mě to nezasáhlo. Pár dobrý momentů tam určitě bylo, především scéna s falešnými manželkami, ta se povedla výborně. Ale jako celek to u mě nějak nezafungovalo.

Především se také ptám, zdali tolikeré a docela kruté ponížení titulní postavy má oporu v expozici hry či jejím průběhu. Nakonec agresivně intrikují a sledují své cíle vlastně i ti původci odplaty za zištný úmysl starého naivky pojmout za choť dcerušku movitého pana Oronta. (Nedotaženou) rekonstrukci stylu divadla své doby ubíjí prvoplánovost gagů, jinak režisérka jde osvědčenou cestou stylizované formy vycházející z poetiky dávné (a dávno zapadlé) hry. Herci prokázali komediální um, vedle Václava Postráneckého nelze zapomenout na Filipa Rajmonta, jehož „doktorský“ monolog je prostě skvostný.