Včerejší večer byl v Komedii velmy výživný. Takový malý muzikálek, přesně na míru této  komorní scény.

Celý děj se odehrává někdy ke konci 19. století a v Anglii. A  je to v jakémsi pojízdném cirkuse, který předvádí živé lidi jako zrůdy. Tady tedy musím říci, že by se mi to nezdálo moc zajímavé. Ale  nejde jenom o převáděčky všelijakých lidských mutací....žena s dlouhými chlupy po celém obličeji, třímetrový muž, sloní muž, siamská dvojčata....Takovýchto freak show se v Anglii v té době ještě vyskytovalo hodně. Ve skutečnosti mi to přijde děsivé, ale lidem se to prý líbilo.

Dneska na tom nejsme o moc líp, i když máme internet, mobily a Google. Kdo chtěl, mohl se jít podívat na Bodies na Holešovicích. Co toho bylo kontroverze! Že se porušují lidská práva, kdo asi měl zájem prodat své tělo na nějakou sochu, že? Ale lidé stáli fronty...

A mně jde právě o ty živé lidské bytosti, které jsem si včera připomněla. Jak se Samira/Petra Tenorová stará o Josepha Merricka/ Tomáše Havlínka. On chudák pláče, má horečku a jeho šéf Reinhold/Petr Konáš do něj kope, aby šel a předváděl platícímu publiku nějaké kousky. Přitom tento "majitel obludária" je daleko větší obluda než jeho " klienti". Právě to mu připomněl jeho bývalý kolega dr. Frederick Treves/ Tomáš Klus. No, nakonec byl tento zlosyn po zásluze potrestán. To mi nebudete věřit. Přišil mu místo rukou prasečí kopýtka!

Příběh "sloního muže" byl už několikrát využit. Existuje verze rozhlasová, film natočil David Lynch, ten z toho udělal těžkou psychologii. A  ještě němé verze, jako horror. Taky existuje britský muzikál.

Ovšem toto je originál česká verze, psaná speciálně pro Komedii. Takže sboristé tam celou dobu stojí v propadle, z každé strany několik. Oni by se jinak nevešli. Není to ve stylu...  nějaký výstup, pak písnička... a zase nějaký spojovák do další písničky... nic takového. Je tam činoherně vyprávěn příběh těch lidí, kteří touží být někým přijati a milováni. Chtějí být součástí nějaké společnosti, a je jim jedno, co to bude za společnost. To je to hlavní poselství, které mi imponuje.

Když to vezmu podle toho, kdo se mi líbil nejvíce, tak semozřejmě Tomáš Havlínek. Přes tu strašidelnou masku a ty hrozivé návleky po celém těle je to docela zajímavý mladý muž. Ze zacátku má strach, co s ním ten doktor bude dělat. On si ho totiž bere s sebou na jakési lékařské konsilium, kde ho ukazuje ostatním kolegům a vypočítává názvy všech těch chorob a poruch. On ještě mimo ty genetické nemoci má i astma. A jak tam stojí na stupínku, tak brečí studem a nakonec mu pan doktor slíbí, že už ho nebude ukazovat nahého. A tím pan vědec zjistil, že má před sebou inteligentního člověka a dal mu možnosti, jak jinak žít. A to je zajímavé!

A jsou tam v rámci hry jsou i jiné příběhy, třeba sester Blažkových. Asi se nemohly seznámit s Gándhím, nicméně jedna z těch siamských dvojčat skutečnš otěhotněla a porodila zdravého chlapečka. To je nezvratný fakt, i když se Egon Ervín Kish snažil  z toho udělat senzaci. A Příběh Mahátmá Gándího je také popsaný a známý. Taky si užil s vyobcováním ze svého společenství. Ať mu říkáme rodina, církev nebo kasta.

Všichni tam krásně zpívají a také tančí a různě se pohybují, někdo po rukou v pozici lotosového květu, jiný na třech nohou a někdo třeba na chůdách. Je třeba hodně pochválit práci výrobce  celohlavové masky Sloního muže, maskérů a výtvarnice kostýmů, odvedli skvělou práci. 

A co nám vlastně tenhle příběh chtěl říct? Ať jsme kdokoli a ať jsme hedikepovaní fyzicky, duševně nebo sociálně, mějme se rádi, mějme rádi jiné a hledejme si přátele. Stojí to za to. Třeba nepokrevní, ale rodina.

Takže za mne dávám 90 % a doporučuji všem. Pokud se mi ještě podaří se na toto představení v této sezóně dostat, tak se tam budu vrtět, dupat, tleskat do rytmu a možná taky zpívat (ne v sebeobraně)!