Pohádka i symbolistické drama. Obojí platí pro hru Modrý pták vlámského spisovatele Maurice Maeterlincka. V Horáckém divadle Jihlava vytvořil hostující režisér Jakub Maceček inscenaci pro všechny věkové kategorie v moderním hávu, ale bez vnějškových aktualizací.

Na iniciační cestu za pochopením některých tajemství lidského života se tu vydávají v lehce přízračné atmosféře s nádechem sci-fi. Scéně, kterou stejně jako kostýmy navrhla Eva Jiřikovská, dominuje stupňovitá pyramida umístěna na točně, jež dokáže jen změnami v nasvícení či po drobných úpravách simulovat řadu snových prostředí, kterými hlavní dětští hrdinové Tyltyl a Mytyl procházejí. Kostýmy jsou blyštivé, často poseté flitry, nechybí jim ale ani moderní elegance (zvlášť u postavy Noci v podání Alexandry Palatínusové).

Režisér přivádí na jeviště také početný dětský sbor, který v intermezzech zpívá zhudebněnou Hymnu života od Matky Terezy. S Maeterlinckovou hrou se tento text dobře doplňuje a představuje různé způsoby chápání života, aby to zakončil tautologií: "Život je život - žij ho!"

Jihlavský Modrý pták se snaží cílit na současnou generaci, symbolický příběh kvůli tomu není nutné měnit, postačí zdůraznit některé konkrétní prvky naší současnosti. A tak například dům hlavních hrdinů na počátku představuje vězení tvořené obráceným nákupním vozíkem, také Modrý pták je chytán do nákupního košíku, což je snadno rozklíčovatelnou připomínkou konzumního přístupu k životu. Při vstupu do snových světů se zase na pozadí objeví projekce zelených číslic jasně odkazující na populární film Matrix.

Pouť Tyltyla a Mytyl, které bez přehrávání ztvárňují Michal Kraus a Stanislava Hajduková, je svým způsobem dost mechanická, Maeterlinck kladl důraz více na položení filozofických otázek a hledání smyslu lidského putování, než že by si lámal hlavu s rozvíjením a variabilitou děje. Pro inscenátory je to past, zdá se obtížné nezacyklit se ve zobrazování snových světů. I Macečkovu inscenaci potkávají místy trochu potíže s tempem, ale většinou z nich zvládne vybruslit nějakým nosným nápadem, jako je třeba využití diváků při personifikaci jednotlivých druhů štěstí.

Silně pak vyznívá závěr, v němž se všechny postavy (snové i reálné) shromáždí na otočné pyramidě za zvuků hitu In My Mind, jehož autory jsou DJové Dynoro a Gigi D´Agostino. Trochu didaktická cesta k prozření, že štěstí může být na dosah ruky a spatřit pravou podstatu věcí nemusí být vůbec snadné, nedoslovuje tajemství života v celé šíři. Ale říká, že vždycky je dobře klást otázky i po tom nesdělitelném. To se v Jihlavě daří.