Blogy

Přiznejme si, jak dílo Karla Čapka neznáme. Asi každý po chvilce přemýšlení ze sebe vysype názvy několika jeho utopických románů či dramat, jimiž vytvořil slušný základ pro budoucí rozvoj sci-fi literatury, vzpomene si na Dášeňku, společné dílo bratří Čapků, vzpomínky na tzv. čtenářské deníky z mysli vydolují Povídky z jedné a druhé kapsy a připomenou školní dobu, kdy nám absolutně nedocházelo, jaké literární skvosty nás povinnost donutila přelouskat. A něco z rané tvorby geniálního autora? Vědomosti hlásí pusto a prázdno, ačkoliv právě tato noetická díla mnohé předznamenávají, Čapek v nich sk...

Už jsem si v duchu sestavoval kostru blogu, ale jak vidím, jeho obsah již perfektně vyjádřil Pavel Širmer, zbývá tedy jen přidat se k jeho názoru stejným hodnocením. Pokud se pod onou poněkud bizarní leč vskutku precizní Wilsonovou obálkou něco skrývalo (třeba Čapek?), já to neprohlédl. Tak toto je komentář, který jsem přidal po návratu z divadla. Poté jsem si ho přečetl a zasáhla mě myšlenka tak znepokojivá a naléhavá, že se o ni musím podělit. Když už mám ale prostor se rozepsat, vezmu to pěkně od začátku. Na Věc Makropulos do Stavovského divadla jsem vyrazil zcela záměrně nepřiprav...

V Černíně u Zdic se uskutečnil třetí Černínský loutkofest, který pořádá místní občanské sdružení Echelle/Žebřík. Letošní ročník se bohužel musel obejít bez zahraničních hostů, avšak byly zde uvedeny dvě nové inscenace, a to Kozí příběh Vladimíra Guta (někdejšího uměleckého šéfa skupiny B.B. Duc) a pohádka Žabák Žak a rak Jak divadélka Krab. Mezi hosty festivalu bylo možno vidět i Jiřího Kaftana. Součástí programu byl i koncert skupiny Ponožky pana Semtamťuka, různé hry pro děti a loutková dílna Barbory Jakůbkové. Dále vystoupila i Kateřina Molčíková s legendou Svatováclavská aneb Plášť a hrub...

Kdo mě znáte, víte, že tvorbu Studia Ypsilon (rád) sleduju již přes dvacet let. Od prostého studentského nadšení z poetiky tohoto divadla až po hlubší zájem, který logicky přišel později. Ypsilonka často zabíhala k „hrám nehratelným“, tématům překvapivým, inscenace konstruovala stylem hravé montáže a metodou kolektivní improvizace. Nezaměnitelná optika často vytvářela zajímavé divadlo. Pokud toto bylo narušeno, obvykle to byl důsledek přizvání hostujícího režiséra, který si s touto poetikou neporozuměl, dělal si to po svém či nevytvořil pro herce mantinely. Anebo se i pod vedením režiséra Jana...

V neděli 7. srpna měl svoji premiéru projekt VIJ.- Requiem za čarodějku, souboru Tygr v tísni. Jedná se o specifický projekt vytvořený pro konkrétní prostor – terasy bývalého mlýna ve Zlaté Koruně. Reprízy probíhají od 9. do 14.8., kdy je také derniéra. . Tygr v tísni je soubor vzniklý převážně ze studentů DAMU. Na tomto místě již loni inscenovali hru Krabat, s níž zvítězili v soutěžním pohádkovém minifestivalu v rámci festivalu Vyšehrátky. Gogolovu povídku VIJ pro volného prostranství upravila studentka třetího ročníku dramaturgie DAMU Marie Nováková a režíroval ji student stejného ročníku Iv...

Máme oči, ale zrak nám chybí, máme uši, ale sluchu postrádáme. Legenda mluví o zvonech pod mořskou hladinou, jež stále znějí, zaslechnout je však může jen ten, kdo již ztratil naději. Ale co my, kteří nehledáme? Širší pud sebezáchovy nám velí zabezpečit své potomky, proto hromadíme pozemské statky, věříme, že máme-li přebytek v časech dostatku, budeme mít dostatek v časech nouze. Co když se ale prostředek změnil v cíl? Nevidíme vznešenost prázdnoty, neslyšíme hlas ticha, obklopeni majetkem jsme slepí a hluší, stavíme zeď vnějšího, abychom nemuseli pohlédnout do svého nitra, abychom neslyšel...

Přiznám se, že jsem si naběhnul. Vidím-li v názvu inscenace jméno slavného českého dobrodruha a podivína, který to za polárním kruhem dotáhl až na eskymáckého náčelníka (mimo jiné!), očekával bych vyprávění přibližující jeho osud. Nebo časovou výseč z jeho života. Po pár minutách je mi jasné, že polárník Jan Eskymo Welzl se stal aproximací, odrazovým můstkem pro něco zcela jiného. Mohlo mě to napadnout. Režisér Jiří Havelka rád testuje divadelní čas, resp. diváka, co vydrží. A KFT, autor textu, se zas nespokojí s pouhou legendární vyprávěnkou bez přesahu. Vznikla časozkumná elegie inspirova...

V Dejvickém divadle hrají Muže bez minulosti. Původní příběh Akiho Kurismakiho přibližuje našinci mentalitu a prostředí dalekého severu, tak jsem vnímala film. Režijní zpracování Miroslava Krobota mi dalo zapomenout na reálie, kde se to snad odehrává a celých sto minut laskalo mou romantickou duši. Přijde mi, že ta hra nádherně zapadla do koncepce omšelého Dejvického divadla. To omšelé nemyslím pejorativně, ale v tom nejlepším slova smyslu-jdeme k jádru věci, nemusíme mít bombastickou výpravu, děláme to jinak a na to vás lákáme. Pojďte pobýt v trochu jiném, pomalejším světě. Ano, zapomenout n...

Kdyby dnes někdo napsal Kupce benátského, pravděpodobně by se se zlou potázal. Kromě virtuálního pranýřování a vláčení bahnem by mohl počítat i s fyzickým napadením či nějakou tou žalobou. Hra ovšem byla napsána před více než pěti stoletími a reflektuje realitu Shakespearovy doby. Pokud se naše civilizace pyšní svobodou slova, bylo by poněkud pokrytecké na tuto komedii zapomenout jen proto, že je silně antisemitská. S povděkem proto kvituji, že se ji Národní divadlo rozhodlo uvést. To je ale bohužel vcelku vše pozitivní, co do tohoto blogu můžu napsat. Kontrast mezi vnímání dneška a dob dáv...

Kvízová otázka: Ambrózie v Divadle Na zábradlí, Osiřelý západ v Činoherním klubu a The Gin Game ve Viole. Co mají tyto hry společného? Mojí odpovědí budiž, že se všechny odehrávají v prostředí, jež je z podstaty nudné. Hospoda nevalné úrovně, irský venkov a domov pro přestárlé jsou místa, kde se z principu neděje nic velkolepého, pozornost poutajícího, zajímavého. Nedostatek podnětů a jednotvárnost všedního dění formují charaktery osob tyto prostory obývající do podoby lumíků spořádaně vyklusávajících směrem, kde tuší útes, z něhož by mohli skočit. Pokud však dosáhnou svého cíle, nejde o vy...

Lorna a Ted je hra o Lorně a Tedovi. Tím bych mohl vlastně skončit, samotný název hry skrývá vše podstatné. Ale protože mám v úmyslu pět ódy a skládat poklony vedle chvalozpěvů, budu pokračovat. Kdo jsou Lorna a Ted? Ona je osamělá stydlivá stará panna, jež snad dříve chtěla být dámou, ale nikdy jí opravdu nebyla. On je osamělý prostý chlap a vznešenost je pro něj synonymem nafoukanosti. A tito dva se seznámí přes inzerát, setkají se, sbližují se, vezmou se, založí rodinu. A to je vlastně vše, příběh samotný je tak prostý, až to překvapí, nečekejte žádné výjimečně dramatické zvraty, žádn...