Blogy

 Inscenace Na konci století ryb uvedená v A studiu Rubín v jeho třiapadesáté sezóně, jejíž název odkazuje na velký úklid, je typickou ukázkou současných mezilidských, přesněji milostných vztahů pod nánosem řekněme nablýskané neuchopenosti hraničící s odvěkým lidským nepřítelem, jímž je nelítostný vnitřní souboj mezi egem a pochyby nad sebou samým. Jako už poněkolikáté spojili své tvůrčí síly divadlo A studio Rubín a divadelní spolek Kolonie, z.s., což znamená především propojení dvou nepřehlédnutelných divadelních dam, a sice Dagmar Fričové, jež je u Na konci století ryb uvedená jako autor a d...

Nejprve je nutné říct, že kdo zná Mikuláškovy režie v Divadle Na zábradlí, nebude pro něj Obscura žádným překvapením. Autorský trojlístek Jan Mikulášek - Dora Viceníková - Marek Cpin sáhl k osvědčené metodě, kdy na vybrané téma sestaví pásmo scének, které většinou přináší groteskní až absurdní náhled na známé situace, ale prolamuje se do nich i existenciální tíseň. Tento princip je využit i v inscenaci Obscura, přičemž si tvůrci tentokrát vzali na paškál téma lidské psychiky a chování s důrazem na různé experimenty, které se touto problematikou zabývaly. Byť je tato metoda již poněkud obehran...

Po úspěšném Osmém světadílu vznikl v Divadle Kalich další muzikál s písněmi slovenské kapely Elán. Voda (a krev) nad vodou nabízí řadu osvědčených hitů, slušných pěveckých výkonů a povedené choreografie, trochu ovšem trpí zdlouhavostí a některými neobratnostmi libreta. Samotná hudba jistě potěší nejen zaryté příznivce Elánů. V Kalichu zní sice tradičně jen z nahrávky, která se ale povedla a dává mnoha písním příjemně rockový nádech. Režisér a choreograf Ján Ďurovčík tradičně klade velký důraz na taneční čísla, takže na ty se lze taky těšit, jsou propracované, taneční company dělá, co může. Sc...

Asi nejbližší místo, kde si může člověk užít muzikály v kvalitě odpovídající West Endu či Broadwayi, je pro Čechy Vídeň. Pro mě osobně to má tu nevýhodu, že moje němčina je na úrovni, kdy si jsem schopen objednat v restauraci, ale sledovat text libreta je nad mé síly. Naštěstí v muzikálových divadlech společnosti VBW jsou k jejich produkcím k dispozici anglické titulky. Ale stejně mi němčina u některých lyričtějších písní zní trochu divně...   Cats (Ronacher) Slavný muzikál Andrewa Lloyda Webbera propojující básně T. S. Eliota uváděný v divadle Ronacher je replikou nového londýnského nastud...

Postmodernistický román srbského spisovatele Milorada Paviće není právě snadnou látkou k dramatizaci, je totiž psán ve formě slovníkových hesel. Na druhou stranu režisér Jan Mikulášek je v postdramatickém divadle zběhlý, takže si s tímto „hendikepem“ dokáže poradit celkem bez problémů. Chazarský slovník je tedy především sledem jednotlivých scén, které rozvíjí na zadním plánu promítaná hesla. K dávné říši Chazarů se často vztahují jen velmi volně, zvlášť v první polovině představení je velice obtížné vysledovat nějakou dějovou linku. Ve druhé části se konečně začnou některé ze scének propojov...

Inscenace Zdeněk Adamec + Sebeobviňování je výrazně protichůdná. První její polovina - pokud jde o skutečné uvedení, nikoli o pořadí v titulu, Sebeobviňování, hrané (v tomto případě) v Pražské křižovatce nabízí zajímavý námět, bohužel čím dál aktuálnější - pohled na Petera Handkeho, jeho dílo o Srbsku, názory a myšlenky o válce na Balkáně a tamních válečných zločincích - ovšem padá na nevhodné formě. Jakkoli je střídání němčiny s češtinou nápad, který se v několika momentech jeví zajímavě, pro právě tento text při jeho komplikovanosti a délce není právě ideální. Zvlášť v momentě, kdy překlad ...

Režisér Dušan D. Pařízek uvedl v Divadle Na zábradlí dvojici her dramatika Petera Handkeho Sebeobviňování a Zdeněk Adamec. Proč k sobě vybral právě tyto dva texty není úplně jasné, první ze zmiňovaných textů působí v tomto aranžmá zbytným dojmem.   Sebeobviňování (55 %) Starší Handkeho hru umístili tvůrci do prostředí bývalého kostela svaté Anny. Místo je to zajímavé, ale o nějakém site specific se hovořit nedá, protože se samotným textem kostelní prostory nijak nesouvisí a také scénické aranžmá je klasickým divadelním kukátkem. Hra je jakousi obhajobou autora, který byl (a stále je) konfr...

Hedwig and the Angry Inch, dílo Johna Camerona Mitchella (libreto) a Stephena Traska (hudba a písňové texty), které spatřilo světlo světa roku 1998 na Off-Broadwayi a nyní se představilo v pražské Malostranské besedě, rozhodně není běžnou divadelní inscenací, ale show na pomezí divadla - muzikálu, rockového koncertu a stand-upu, která stojí a padá na hudebním nastudování a výkonech jak titulní Hedwig, tak jediné další role, Yitzhaka.Hudební nastudování inscenace v pražské Malostranské besedě, o které se postaral Jiří Vidasov, se povedlo velmi: rockovější háv, než v němž některé ze skladeb zazn...

S celkem odvážnou interpretací Ibsenova dramatu Heda Gablerová přišel v Jihlavě mladý slovenský režisér Tomáš Procházka. Do realistické hry přidal psychedelické prvky a mnoha divákům tím nejspíš dost zamotal hlavu. Ale aspoň je o čem přemýšlet... První polovina působí jako herecky zdařilá, ale vesměs konvenční interpretace Ibsena. Hraje se v neútulně působícím prostředí obklopeném bílými stěnami, kde k sobě postavy mají daleko fyzicky i emocionálně. Druhá polovina pak překvapí svým vykloubením z budovaného fikčního světa. Tipoval bych, že se tvůrčí tým inspiroval u filmového režiséra Davida L...

Muzikál Next to Normal Toma Kitta (hudba) a Briana Yorkeyho (libreto a texty písní) se pouhé dva roky (a několik měsíců) po české premiéře dočkal svého druhého uvedení, tentokrát na Činoherní scéně Městského divadla Brno. V režii Petra Gazdíka a opět v překladu Zuzany Čtveráčkové vznikla inscenace o něco kratší, svižnější než první uvedená v pražském Divadle Na Prádle - a lepší. Po výtvarné stránce brněnský Ne/normální výrazně vychází z původní off-broadwayské inscenace, zejména pokud jde o scénu, o níž se v Brně postaral Emil Konečný. Tak jako na Off-Broadwayi i zde jednoduchá kovová konstru...

Muzikál Andrew Lloyd Webbera (hudba), Dona Blacka a Christophera Hamptona (libreto a texty písní) Sunset Boulevard vstoupil na plzeňské Nové scéně na česká divadelní prkna teprve podruhé od své světové premiéry v roce 1993. Po Kočkách, Josefovi a jeho úžasném pestrobarevném plášti a Evitě se jedná již o čtvrtý muzikál legendárního skladatele, který se v Plzni představil a navázal tak na mnohá další světová díla, jež tamní muzikálový soubor uvedl. Inscenace v režii Lumíra Olšovského a hudebním nastudování Kryštofa Marka si zde premiéru odbyla 4.12.2021. Muzikál podle stejnojmenného filmu noir ...

Frozen (Theatre Royal Drury Lane) Společnost LW Theatres, kterou vlastní slavný skladatel Andrew Lloyd Webber, rekonstruovala za 60 milionů liber jedno z nejstarších divadel na West Endu – Theatre Royal Drury Lane. První produkcí po znovuotevření se stal disneyovský muzikál Frozen, který je replikou inscenace Michaela Grandage, jež se před pandemií hrála i na Broadwayi. Animovaný film z roku 2013 byl velice úspěšný a získal hned dva Oscary – za nejlepší animovaný film a za nejlepší píseň, kterou se stal hit Let It Go. Pro divadelní adaptaci vzniklo několik nových písní, jejichž autory je m...

Dramatik, disident, prezident republiky, vším čím byl, byl rád… samozřejmě až na opakovanou persekuci a věznění Husákovým režimem. A vše co prožil, se vždy odráželo v jeho dramatické tvorbě. Ne jinak to bylo v divadelní hře, kterou napsal v roce 1968, jako své sedmé dramatické dílo. Nejdřív citace z noticky brněnského Národního divadla: Situační komedie o štěstí, které se stalo tématem vědeckého zkoumání. Jeden byt, mnoho dveří, desítky převleků pro hlavní postavu, scénografie s designovými prvky 60. let, tempo, humor, výborní herci. Překvapení pro každého, kdo si myslel, že hra Václava Havla...

Muzikálová komedie Sestra v akci se dějově celkem drží své filmové předlohy, to však rozhodně neplatí o hudbě. Známé písně z filmu v tomto muzikálu nehledejte. Songy s příměsí gospelu vystřídala popová hudba, jejíž autor Alan Menken umí vytvořit muzikálové hity. Tady se mu podařily hlavně sborové písně (nejvíce asi Horečka nedělního rána), které srší energií, ale jsou vzájemně trochu zaměnitelné. Hudebně je Sestra v akci lepším průměrem. Režisér Antonín Procházka s herci vytvořil (za pomoci choreografií Pavla Strouhala) efektní show, která má minimum hluchých míst, ale příliš se nezabývá bliž...

 Další z řady adaptací současných románů se v MeetFactory stala kniha Můj boj 1 norského spisovatele Karla Ove Knausgårda, přičemž tentokrát by příčina vzniku předlohy stejně jako její přijetí a život autora stálo snad za samotné zpracování. Pokud tohoto spisovatele a jeho stěžejní dílo neznáte, můžete se začíst do poměrně solidně sestaveného programu k představení. Ovšem k samotnému zhlédnutí inscenace není nutné být předlohy znalec, takže se jedná spíše o zajímavé doplnění.  Karl Ove Knausgård se po svých prvních dvou knihách, jež sklidily velký úspěch, pustil do nebývalého projektu. V rozm...

Kniha Olgy Scheinpflugové Český román je zajímavým dílem přibližujícím atmosféru první republiky skrze postavu autorčina manžela Karla Čapka. Tento novinář a spisovatel byl s první republikou bytostně spjat a jeho osudy jsou pro toto období do značné míry symptomatické. Problém předlohy je v tom, že byla psána narychlo během druhé světové války a jak je v inscenaci zmíněno, neoplývala nejvyššími literárními kvalitami. Chybí jí samozřejmě odstup, a tak v některých okamžicích spíše staví Čapkovi pomník, než aby byla nějakým nestranným náhledem na spisovatelovu osobnost. S tím se dramatizace Jan...

František Hrubín na sklonku života zpracoval francouzský pohádkový příběh do divadelní hry. Čas prověřil, že se jeho vidění zařadilo mezi ty, které pravděpodobně neupadnou v zapomnění. Jeho Kráska a zvíře se opakovaně vrací na jeviště, na jejím základě mimo jiné vznikly televizní podoba Antonína Moskalyka nebo film Juraje Herze. Činohra Národního divadla titul nastudovala v roce 1980, po více než čtyřiceti letech se k němu vrátila. Přípravy komplikovala pandemie a nová inscenace se po několika odkladech před publikum dostala na začátku ledna letošního roku. Básníkův jazyk je jednou z hlavních...

 Když jsem před deseti lety přečetl knihu Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch, zaklapl jsem ji s nepopsatelně blaženým pocitem, že naše generace promluvila. A sice o tématu, bez něhož by se žádný národ nemohl posunout dále. O vlastní kolektivní vině v konkrétní historické situaci, o níž si většina společnosti nepřeje hovořit. Navíc literárně bezchybným a krásným stylem. Divoký odsun Němců, jenž byl následně posvěcený státním aparátem v prvních poválečných letech se týkal více než dvou milionů lidí a je protkán velkým počtem násilí, krádeží, ponižování, vražd a to včetně těch hromadných v P...

Molièrova komedie Amfitryon se na českých jevištích příliš často neobjevuje. Mnohem populárnější jsou u nás komedie mravů jako Lakomec nebo Tartuffe, které mají o poznání podařenější stavbu. Při psaní Amfitryona si Molière vzal za svůj antický námět o tom, jak bohové zasahují do života smrtelníků. Trošku problematické je, že se tu po celou dobu hraje "s vyloženýma kartama" - divák od začátku zná všechny detaily Jupiterovy lsti na získání přízně Amfitryonovy manželky Alkmény, a tak celou dobu jen sleduje více či méně zábavné peripetie, jak se pravdu dozvídají i Amfitryon a jeho sluha Sosie. Ani...

Inscenací Burian se do Liberce jako autor a tvůrce vrátil Tomáš Dianiška. Osud krále komiků, Vlasty Buriana, libereckého rodáka, v Malém divadle F. X. Šaldy připomíná v poměrně klasickém schématu: na pozadí jeho poválečného soudního procesu, který tvoří kostru inscenace a od nějž se ta vrací k jednotlivým událostem Burianova života. Začíná již obdobím jeho dětství stráveného právě v rodném Liberci. Vedle odkazů na nejznámější Burianovy role, jak na plátně, tak v divadle, pak zobrazuje i Buriana jako člověka - v jeho soukromí: nejprve jako dítě z chudých poměrů, později při seznamování s jeho ...