Zpráva

Premiéra divadelní road movie Čik podle knihy německého autora Wolfganga Herrndorfa (Tschick), v dramatizaci Roberta Koalla a překladu Michaely Škultéty proběhla v Divadle U22 v Praze. Hra byla uvedena vůbec poprvé v České republice. V hlavních rolích se představili studenti hudebně dramatických oborů konzervatoří v Praze Jan Komínek, Miroslav Sabadin a Lukáš Kunz. Doplňují je Angelika Sbouli a Karel Jirák. Obecenstvo na premiérovém představení se velmi bavilo a dalo to velmi hlasitě najevo. Přitom v Čikovi nejde jen o nějakou zábavnou konverzačku.

„Čik je krásný i smutný dobrodružný román odehrávající se kdesi na tajuplném východě Německa. Má jen jednu chybu: Strašně brzy skončí.“
(Deutschlandsradio)

Čtrnáctiletého Maika, kterému pro jeho podivínství nikdo ve třídě neřekne jinak než Cvoky, nečekají zrovna zábavné prázdniny - matka odjela na "farmu krásy", otec na "služební cestu". Maik se znuděně potlouká po vile svých rodičů, bezcílně bloumá periferií Berlína a sní o krásné spolužačce Tatjaně. Dokud nepotká excentrického Čika, syna ruských Němců - navrátilců z Ruska, podnikavého spolužáka, který rozhodně není vzorným příkladem integrace do německé společnosti. Čik si s ničím neláme hlavu, má pořádnou dávku odvahy i drzosti a v každé situaci si ví rady. Navíc disponuje ukradenou Ladou - kraksnou, co se sotva drží na kolech. A tak se tihle dva ztracenci vydávají na cestu napříč východním Německem, směr "Tramtárie". Potkávají lidi stejně podivné a úžasné jako země, jíž projíždějí. A na konci svého putování mají kufr zážitků a zkušeností nacpaný k prasknutí a na svět se už dívají jinýma očima. Jakýma, to každý z vás může poznat na tomto představení.

Divadelní inscenace vznikla podle knihy německého autora Wolfganga Herrndorfa, která se stala bestsellerem, mj. získala i prestižní Německou cenu za literaturu pro mládež. Autorem dramatizace této divadelní road movie pro všechny generace je Robert Koall (šéfdramaturg ve Státním divadle v Drážďanech). Za český překlad knihy získala Michaela Škultéty v roce 2013 Zlatou stuhu a rovněž byla za ČR zapsána na Čestnou listinu IBBY.

Produkce: Divadlo U22, Praha
Hrají: Jan Komínek (Čik), Miroslav Sabadin (Maik), Lukáš Kunz (Maik), Angelika Sbouli, Karel Jirák
Kostýmy: Blanka Petrásková
Režijní vedení: Roman Urbanec a kolektiv

Rozhovor s ředitelem DDD Praha 10 - Domu UM (i Divadla U22) Romanem Urbancem:

Pane řediteli, druhá premiéra v Divadle U22 a je to zase první uvedení hry v ČR?
Ano, je to pravda. Po premiéře Thrill Me v režii Lumíra Olšovského je to skutečně první uvedení Čika u nás. Ale musím upřesnit, že to je již čtvrtá premiéra letošní sezony, když připočteme i premiéry v Divadelním ateliéru, tedy naší malé scéně. Jde o inscenace Pes, noc a nůž od Mayenburga v režii Filipa Bařiny a V hodině rysa od Enquista v režii Jakuba Šmída. Všechny se setkaly s poměrně značnou odezvou. A je potřebné také dodat, že v Divadelním ateliéru Filip Bařina a Dominik Jetel, studenti Pražské konzervatoře, mají úplnou volnost ve volbě titulů Mládí, aspoň v jejich podání, nevolí jednoduchou cestu.

Proč v Divadle U22 zrovna Čik?
Četl jsem tuhle krásnou knížku od Wolfganga Herrndorfa v překladu Michaely Škultéty a bylo víceméně jasno. Naše generace na knížkách vyrostla a občas by prospělo, kdyby i současní rodiče vychovávali. Tedy aspoň ta většina z nich. Jako pedagoga mě ta knížka zaujala. Nakonec jsem zjistil, že v Německu je hotová již dramatizace od Roberta Koalla, jednal s Aura–Pontem a bylo vymalováno. Sedlo si to i tím, že po předcházejících divadelních titulech byla potřebná ta trocha odlehčení. Nebo spíše to tak při volbě tohoto titulu aspoň vypadalo.

Takže odlehčení?
V té knížce a nakonec i v divadelní dramatizaci je mnoho krásných věcí. Navíc mnoho z nich je v naprostém rozporu s tím, co se dnes tvrdí a čemu kýváme, a přitom víme, že je to je blbost. A Maik s Čikem tyhle věci na své cestě prostě probírají a mají k tomu co říci.

Co třeba?
Třeba to, že jim doma říkali, aby cizím lidem nevěřili, že lidi jsou zlí, to samé jim sdělovali všechny televize, že lidi jsou zlí, navíc jim to říkali i ve škole, že lidi jsou zlí. Ale naši dva hrdinové, při své cestě po východním Německu, nepotkali žádného zlého, potkávají jen ty dobré.

To může být náhoda?
To těžko. Setkávali se s běžnými lidmi. Vždyť donedávna bylo slušností pomoci, když je třeba. Krásné je, když se tam baví o stáří. Jednak je to hrozně čisté, navíc s jejich naivitou 14 let. Myslím si, že vrcholní politici by se před nimi měli stydět, kam dotáhli vztah ke stáří v této společnosti. Jak ani nedokážou ty staré lidi uchránit. Ve svých nechutných hrátkách zkoušeli, co se dalo a to čeho dosáhli, nyní je hrozné. Rozklad státu. Od neúcty ke stáří, neochoty respektovat autority, stavění skupin lidi proti jiným skupinám, likvidace úcty mezi lidmi navzájem, po znehodnocení lidské práce. Absence morálky ve společnosti, absence skutečné výchovy v části rodin, pak ani náhodou nemůže zachránit čím dál tím víc rozvrácené školství, které pokusné ruce měnících se ministrů a různých nikým nepověřených skupin, evropským fondům a dalším nesmyslům žije jen snad ještě z toho, že někteří z pedagogů berou svoji práci jako poslání. Otázka, jak ještě dlouho, vždyť atmosféra ve společnosti školství vůbec nepomáhá. Třeba někomu časem dojde, co znamená výchova a vychovávat, co je to pedagog, učitel. Nebo jim to časem Maik s Čikem třeba vysvětlí, že ne každý by měl být klientem.

Čik v příběhu navštěvuje školu, ne?
No jistě, během čtyř let se ze speciální školy, přes základku dostane až na gymnázium.

Oni cestují kradenou Ladou po východním Německu?
Ano, část dnešních dětí plno věcí nyní zažívá jen na telefonech, tabletech, které jen velice neradi odkládají. Budu rád, když se mladí nad dobrodružstvími Čika a Maika zastaví. Možná zjistí, že je lepší zažít dobrodružství na vlastní kůži než zprostředkovaně, někde na netu. Tím ale nechci říci, že by měli začít tak, že s jedním z kámošů ukradnou auto a vyjedou na cestu.

Jak se vypořádali herci s postavami, které jsou o několik let mladší než jejich věk?
Tak Maik, v příběhu je čtrnáctiletý, slušný, naivní kluk. A Míra Sabadin, který je v 6. ročníku Pražské konzervatoře a v angažmá v divadle v Chebu, je skutečně ten kluk, kterému je 14. Aspoň tak mně na tom jevišti připadal. Honza Komínek je v roli Čika jak ryba ve vodě. On je to takový rebel od přírody. Jako těším se vždy na každé představení, co tam bude zase nového, co si tam změní. On není příznivcem technického hraní, ale má obrovský cit pro okamžik a je nesmírně přirozený i v místech, kde by s tím zápasil i herec s letitými zkušenostmi. Živelnost sama je Angelika Sbouli, které uvěříte i tu holku ze smeťáku. Ale nesmím zapomenout ani na Lukáše Kunze a Karla Jiráka. Lukáš to na premiéře vypálil tak přesvědčivě, že jsem si myslel, že nějak zapomenul na to, co celou dobu při zkouškách dělal. Přitom to mělo mnohem lepší grády a já mu věřil. No a Karel si vysloužil na premiéře opakovaně potlesk na scéně. A i to o něčem svědčí.

Jak vůbec probíhalo zkoušení?
Musím říci, že vůbec ne jednoduše. Těch důvodů, proč to nebylo jednoduché, tam bylo víc. Ale z mého pohledu to byla především moje nezkušenost. Ono, přes to, že všechny naše hry diváci oceňují, tak to děláme trochu na koleně. A tam nejde vždy jen o zkušenosti, ale i o naše možnosti. Ani premiéru jsme nakonec, až na plakáty po Praze, moc nepropagovali. Teď snad najdeme čas i na vlastní propagaci představení, s tím v podstatě začínáme až teď.

Nemohu se nezeptat, na sedačky z Lady, které používají hlavní hrdinové?
Na ty se ptají všichni. Ano jsou ze starých tramvají a jsou krásně červené a všem se s nimi dobře hraje.

Pro koho je tato divadelní road movie určena?
Určitě pro celou rodinu. Aspoň si chvíli budou mít někteří o čem povídat. Pak jistě pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. O tom, že to stojí za to, svědčí i to, že kniha Wolfganga Herrndorfa obdržela Německou cenu za literaturu pro mládež.

Další večerní představení v Divadle U22:
čtvrtek 19. května 2016 v 19,30 hodin
úterý 31. května 2016 v 19,30 hodin
úterý 14. června 2016 v 19,30 hodin
úterý 21. června 2016 v 19,30 hodin