Zpráva

Bez peněz za úředníkem nelez. To je podtitul hořké komedie s názvem Výnosné místo, kterou sice Alexandr Nikolajevič Ostrovskij (1823–1886) napsal ve druhé polovině 19. století (1856), ale která je dodnes více než aktuální. Činohra Národního divadla moravskoslezského ji nabídne divákům vůbec poprvé. Novým (ryze současným) překladem a zároveň i úpravou ji opatřil Tomáš Vůjtek a režie se ujal jeho letitý spolupracovník Ivan Krejčí.

Premiéru bude Výnosné místo mít v Divadle Antonína Dvořáka ve čtvrtek 16. května v 18.30 hodin. První reprízu pak v sobotu 18. května ve stejném čase.

„Úřednická vrstva prorostla korupční praxí natolik, že mladík obhajující ideály morální bezúhonnosti je pro smích a nepředstavuje pro protřelé byrokraty žádné nebezpečí. Téma kousavé satiry se trefuje do černého i dnes,“ říká k obsahu dramaturgyně Sylvie Vůjtková. „Ostrovskij řadu let pracoval u soudu a důvěrně znal poměry, o nichž psal. Však také hra byla cenzurou zakázána pro ‚výsměch státním úředníkům‘ a trvalo řadu let, než se vůbec mohla dostat na jeviště. V jádru věci je jeho komedie velmi současná, což jsme se rozhodli podtrhnout novým překladem a úpravou jistých dobových konvencí,“ doplňuje dramaturgyně.

„Od těch činovníků a kupčíků, o kterých Ostrovskij píše, se nijak zvlášť nelišíme. Dneska už sice máme podnikatele a státní úředníky, modus vivendi ale bohužel zůstal stejný. Je až s podivem, jak současnou hru Ostrovskij napsal,“ doplňuje překladatel Tomáš Vůjtek. Inscenační tým se shodl na tom, že Tomáš Vůjtek přepíše (na dnešní dobu značně idealizovaný, pravděpodobně cenzorům určený) konec. „Pokud chceme, aby tahle hra konvenovala s dneškem, není tam místo pro kladné hrdiny,“ říká Vůjtek. Dalším obohacením Ostrovského hry jsou i připsané písně v duchu „bolestínského šansonu“. Nápad režiséra Ivana Krejčího textař Tomáš Vůjtek se skladatelem Ondřejem Švandrlíkem rozvíjeli inspirováni normalizačními šansony především z let osmdesátých, kde nebyla nouze o vznešené ideje. „Diváci se rozhodně mohou těšit na humor, kterým se doberou neradostného poznání, v jakém stavu je naše společnost. Je to náš příběh, ačkoli postavy mají ruská jména,“ uzavírá Tomáš Vůjtek.

Ostrovskij napsal během druhé poloviny 19. století na padesát divadelních her, NDM zatím uvedlo jen devět. Výnosné místo bude uvedeno vůbec poprvé – stejně jako všechny ostatní premiérové tituly sté sezóny.

Hrají: Jan Fišar, Lada Bělašková, Robert Finta, František Večeřa, Vít Hofmann, Marie Logojdová, Izabela Firlová, Michala Gatialová, Jan Lefner, Marek Cisovský a Jakub Chromčák.
Inscenační tým:
Překlad Tomáš Vůjtek. Režie Ivan Krejčí. Dramaturgie Sylvie Vůjtková. Scéna Milan David. Kostýmy Marta Roszkopfová. Hudba Ondřej Švandrlík. Pohybová spolupráce Jana Tomsová.

Úředník Vasilij Nikolajevič Žadov (Robert Finta), nenapravitelný idealista, je přesvědčený o tom, že na živobytí si člověk má vydělat poctivou prací, aniž by musel být komukoli zavázán. A třebaže je na rozdíl od svých spolupracovníků vysokoškolsky vzdělaný a má vlivného a bohatého strýčka Višněvského (Jan Fišar), odmítá jakoukoli protekci a korupci a toto morální krédo vštěpuje jak své ženě Pavle (hraje ji debutující Michala Gatialová), tak i svým kolegům, kteří s uvědomělou horlivostí přijímají úplatky a svému kolegovi se vysmívají. Žadov věří na lásku, která je mezi ním a jeho ženou, jenomže Pavle začne vadit, že zatímco ona musí žít nuzně, její sestra Julinka (Izabela Firlová) tone v blahobytu, poněvadž její muž se úplatků nijak neštítí a považuje je jako většina ostatních za projev vděčnosti za odvedenou službu. Jak si má člověk udržet dobrý charakter, když se zdá, že i ten nejvzácnější dar na světě, totiž láska milované ženy a s ní spojená sexualita, se odvíjí a zhodnocuje podle výše příjmů?

zdroj zprávy: Šárka Swiderová