DavidK

Velmi příjemná záležitost - po všech těch módních manipulativně estetizovaných inscenacích, kde historie prohrává střet s egem režiséra, přichází osvěžení v podobě skromného Zmrdtvýchstání, které si na nic nehraje, nikomu nic nevnucuje (kromě piva a buřtguláše) a připomíná, že každý totem je konec konců jen kus dřeva.

Řekl bych, že přesvědčivost celé inscenace stojí na uvěřitelnosti vztahu ústředního páru. Zatímco Petru Nárožnému nelze nic vyčíst, Zuzana Stavná nepřesvědčila a v mých očích tak změnila i vyznění celé inscenace. Jinak je to ovšem stále povedená činohra, u níž však překvapí na Činoherní klub nezvykle nevyvážené herecké výkony souboru.

Hodnocení viz. blog. (více v článku na blogu)

Hodnocení viz. blog. (více v článku na blogu)

Vyvrcholení Mikuláškovy "hudební dramaturgie". Síla krásných divadelních obrazů je oslabena častou absencí dramatického rámu.

Nápaditá inscenace, která zachovává Čechovovu nestrannost k postavám. Důkladná režijní práce s detailem (zatímco se u Lebeděvů znuděně tlachá, Ivanov si v pozadí získává Sašinu náklonnost tím, že jí jako první přináší dárek, jenž z ní nedělá dítě), neotřelé scénické řešení (nakloněná rovina, jejíž funkce je nejen vizuální, ale také dotváří opilecky vratkou chůzi), první velká herecká příležitost talentované Veroniky Lazorčákové - to vše je jen zlomkem důvodů, kvůli nímž Ivanova Štěpána Pácla doporučuji vidět. (více v článku na blogu)

Podrobnější hodnocení viz Blog (více v článku na blogu)

Podrobnější hodnocení viz. Blog (více v článku na blogu)

Podrobnější hodnocení viz Blog (více v článku na blogu)

Podrobnější hodnocení viz Blog (více v článku na blogu)

Podrobné hodnocení viz Blog... (více v článku na blogu)

Prvoplánová hra těžící z provokativního tématu, jejíž zpracování se vyhýbá laciné podbízivosti. Přirození a dobře obsazení herci, kteří se nebojí výzvy, jíž arénový typ jeviště bezesporu je. Chválihodná snaha nalákat do divadla mladší publikum, která má velké předpoklady oslovit fanoušky pozdějších řad britského seriálu Skins.