Krakatit

Pokud je nejzajímavějším prvkem inscenace s výrazným náskokem scéna (následovaná možná hudbou), je něco hodně špatně. Můj zpočátku spíše vlažný zájem o dění na jevišti se v druhé polovině postupně dostal až na bod mrazu.

Na výsledku inscenace je patrné, že si byl K. Čapek už kdysi moc dobře vědom, proč píše na dané téma román a nikoli drama. Autoři adaptace se snažili zůstat co nejvíce věrni předloze, nicméně právě v tom spatřuji největší kámen úrazu. Příběh se tím totiž rozpadá do mnoha mikroscén, nejrůznějších odboček a kladení důrazu na nepodstatné, až nakonec dění přestane diváka úplně zajímat. T. Pavelka v ústřední roli sice podává úctyhodný výkon, ovšem některé jeho monologické scény jsou prodlouženy tak neúměrně, že pak celé hercovo snažení přichází vniveč a působí spíš nechtěně úsměvně než věrohodně.

Ve své době pokrokovému románu K. Čapka čas neprospěl, vzhledem k technickému vývoji dnes některé prvky působí až naivně. Tvůrci adaptace se příliš drželi předlohy a stvořili neadekvátně dlouhý dramatický text s přemírou nepodstatných motivů. Bylo by vhodné omezit spletitost děje a soustředit se na nadčasové myšlenky. Režisér D. Hrbek, snad zatížený spoluautorstvím, neprojevil potřebný nadhled a razanci. Výsledkem byl sled nezáživných obrazů s nezřetelným poselstvím. V hlavní roli T. Pavelka přehnaně střídal extrémní polohy, přes velké nasazení se charakter ing. Prokopa v jeho podání ztrácel.

Nová inscenace Švandova divadla má potenciál, který bohužel zůstal nevyužit. Přitom zpočátku to vypadaá opravdu nadějně, režisér Daniel Hrbek je ve vytváření atmosféry poměrně invenční, jenže Krakatitu postupně dochází šťáva. Samotnou kapitolou pak je závěrečná scéna, která je naprosto úmorná. Litoval jsem Stanislava Šárského, který musel jako Prokopův dědeček deklamovat papírem šustící text. Pochvalu si zaslouží Tomáš Pavelka (inženýr Prokop), který za celou dobu nesleze z jeviště, představení pro něj musí být fyzicky i psychicky velmi vyčerpávající.

Dlouho připravovaný Krakatit se neukázal v plné divadelní síle. V režijním vzorci někde je chyba. Dost možná dílem za to může sama literární předloha, která dramatizaci nutí do zkratek a odvalování děje. Inscenace je prosta nějaké zásadní výpovědi, inženýr Prokop bloudí v kruhu, aby z něj byl vyveden divadelně naprosto zhůvěřilým závěrem. Soustředění na jinakost a aranžování atmosféry horečnatého snu, jakkoli je to zpočátku působivé, začíná bez obsahu drhnout. Hereckou kreativitou zaujmou jen Zuzana Onufráková a Petr Vaněk, ostatní, včetně hlavní postavy, jsou jen vykonavatelé vize režie.

Hudebně a scénograficky určitě velmi vydařená inscenace. První půle pak i docela dobře ubíhá a nenudí, byť to místy lehce drhne. V druhé části však místo aby hra emočně a vypjatě gradovala, tak se spíše nečekaně táhne. Stává se čím dál hůře stravitelnou, rozvleklou a též tak trochu nudnou. Zbývalo již jen nelichotivé čekání na závěr, který je většině dobře znám. Po herecké stránce nemám výtek. Pochvalu zaslouží hlavně T. Pavelka za hlavní roli Prokopa, dle mého soudu ho ztvárnil velmi dobře. Dále P. Vaněk jako Carson a Z. Onufráková jako princezna. Celkově však tato hra zůstala za očekáváním.

55%. Kafkovská atmosféra navozená v první části naznačovala a slibovala mnohé.. ..v druhé, o poznání vleklejší půli ovšem ztratila na svém tajemném kouzlu a "krakatarze" se nakonec nedostavila :/ Herecky a hudebně téměř bez výhrad, scénografie poměrně trefná, jen tou ponurou tmou bych přece jen šetřila, neboť podporuje "spací" dojem z inscenace. ..a časový sestřih by také celku prospěl.