Je to tu

V experimentálním textu autorka pojmenovala, co souvisí se smrtí. Vybrala jen určité faktory, které bohužel nepropojila dostatečně zřetelně a opodstatněně. První ze tří částí vyzněla strojeně. Dojem zlepšil prostřední úsek, monolog T. Petříka, jenž se s nelehkou formou vyrovnal, ale přesto ho režisérka s dramaturgem zcela neoprostili od tendencí k „psychologizování“ a doslovnosti. Při závěru beze slov, kdy byla pohyby naznačována péče, divák mohl a nemusel přemýšlet, o čem chtěl. Pro inscenování nezvyklé textové formy je třeba najít klíč; ve ŠvD byl nalezen, ale v klíčové dírce poněkud drhnul.

35 %. Souhlasně podtrhuji hodnocení Jiřího Kouly. Z tohoto typu textu plnohodnotnou a záživnou inscenaci nepostavíš, stejně jako z krabičky sirek Charónovo plavidlo. Vítaným oživujícím prvkem bylo obdivuhodné herecké nasazení Tomáše Petříka.

30 % hercům, kteří se ve chvílích, kdy měli co hrát, opravdu snažili. Ale proč tenhle text vznikl a proč se ho ve Švandově divadle rozhodli uvést (přičemž hlavní starostí Viktorie Čermákové muselo být natáhnout ho tak, aby výsledek časově obstál jako samostatná inscenace), to asi zůstane jednou z nepochopitelných záhad, které život přináší.