PRAHA
aktuální festivalyBlog uživatelů i-divadla
12.5.2010
Viola. Pojem který si za svou čtyřicetiletou historii vybudoval své místo na žebříčku nekvalitnějších divadel ČR. Slouží pro komorní hry, osobitý přednes poezie, či ke scénickému čtení.
Jako scénické čtení je provedeno drama americké autorky Tailor Kressman z roku 1938. Jedná se o předválečnou korespondenci židovského Američana a němce, kteří byli dříve přáteli, dokonce i obchodními partnery. Premiéru v České Republice mělo 29.dubna 2004 jako rozhlasová hra. Odtud byla hra přenesena do Violy.
Hra je původně psaná pro dva herce. Pro provedení ve Viole byla připsána role třetí. Role listonoše.Původní role, tedy role Židovského Američana ztvárňuje Jan Hartl. Jeho přítele, později ovlivněného německou politickou scénou ztvárňuje Jiří Dvořák. Listonoše ze záznamu dabuje Josef Somr. O režijní vedení se postarala Lída Englelová.
Jiří Dvořák představuje na malé části textu obrovskou hereckou proměnu, která nemálo dostane každého diváka. Z klidného přítele, který má obchodní styky s židem, jenž žije v Americe a vlastní jakousi galerii, spíše vetešnictví se během zhruba padesáti minut promění v bytostného německého občana ovlivněného stávajícím vůdcem – Hitlerem.
Němec jehož Dvořák představuje je zaměstnán v bance, má rodinu a po změně chování, po ovlivnění politickou scénou zakáže svému bývalému příteli aby si dopisovali.
Nicméně právě jeho druhé adresy využije žid, aby byli dopisy bez cenzury v pořádku doručeny do správných rukou.Žádá o pomoc pro svou sestru, která v Německu hraje v divadlech.
Jan Hartl dostává také nelehkou úlohu a sice udržet svůj nekompromisní a neústupný stav, nepodřídit se německému nátlaku.
Co se scénografie týče, není nutné ve Viole využívat klasických kulis. Naopak.Viola si vyžaduje „surovou půdu.“ Prostředí obyčejného jeviště bez různých rekvizit.
Herecky vyrovnané výkony s důrazem na zvukomalebnost - bez níž by to nešlo - v komorním prostředí magické Violy vytvořili působivou inscenaci pouze na základě čtené interpretace textu – korespondence - za doprovodu nezapomenutelného hlasového doprovodu Josefa Somra.
Viola. Pojem který si za svou čtyřicetiletou historii vybudoval své místo na žebříčku nekvalitnějších divadel ČR. Slouží pro komorní hry, osobitý přednes poezie, či ke scénickému čtení.
Jako scénické čtení je provedeno drama americké autorky Tailor Kressman z roku 1938. Jedná se o předválečnou korespondenci židovského Američana a němce, kteří byli dříve přáteli, dokonce i obchodními partnery. Premiéru v České Republice mělo 29.dubna 2004 jako rozhlasová hra. Odtud byla hra přenesena do Violy.
Hra je původně psaná pro dva herce. Pro provedení ve Viole byla připsána role třetí. Role listonoše.Původní role, tedy role Židovského Američana ztvárňuje Jan Hartl. Jeho přítele, později ovlivněného německou politickou scénou ztvárňuje Jiří Dvořák. Listonoše ze záznamu dabuje Josef Somr. O režijní vedení se postarala Lída Englelová.
Jiří Dvořák představuje na malé části textu obrovskou hereckou proměnu, která nemálo dostane každého diváka. Z klidného přítele, který má obchodní styky s židem, jenž žije v Americe a vlastní jakousi galerii, spíše vetešnictví se během zhruba padesáti minut promění v bytostného německého občana ovlivněného stávajícím vůdcem – Hitlerem.
Němec jehož Dvořák představuje je zaměstnán v bance, má rodinu a po změně chování, po ovlivnění politickou scénou zakáže svému bývalému příteli aby si dopisovali.
Nicméně právě jeho druhé adresy využije žid, aby byli dopisy bez cenzury v pořádku doručeny do správných rukou.Žádá o pomoc pro svou sestru, která v Německu hraje v divadlech.
Jan Hartl dostává také nelehkou úlohu a sice udržet svůj nekompromisní a neústupný stav, nepodřídit se německému nátlaku.
Co se scénografie týče, není nutné ve Viole využívat klasických kulis. Naopak.Viola si vyžaduje „surovou půdu.“ Prostředí obyčejného jeviště bez různých rekvizit.
Herecky vyrovnané výkony s důrazem na zvukomalebnost - bez níž by to nešlo - v komorním prostředí magické Violy vytvořili působivou inscenaci pouze na základě čtené interpretace textu – korespondence - za doprovodu nezapomenutelného hlasového doprovodu Josefa Somra.
Další články tohoto uživatele na blogu
