Generálka.

45 %

Tohoto autora neznám na jevišti a s paní Havlovou jsem také neměla tu čest. Ale zaujal mne koncept té hry. Žena, která bez skrupulí a chladnokrevně zkorumpuje městečko, kde se narodila. Jde o pomstu a tato žena si může dovolit vše a taky si to užívá. Dagmar Havlová si to skutečně užívala, byla v tom pěkně usazená, slušelo jí to a mělo to těžký rajc. Zvlášť ve druhé polovině hry, kdy stojí na

balkoně, lenivě sleduje okolí, nechává se opečovávat a jako kudlanka nábožná čeká na svou oběť. Zatímco pan ředitel Töpfer, který hraje jejího bývalého milence a tedy tu oběť, měl jen polovinu té její energie a živosti. Takže jí spíše jen nahrával. Zbytek celého souboru ve hře víceméně figurkuje.

Asi to mělo být vtipné, například ti dva oslepení a vykastrovaní Loby a Koby přecházejí z jednoho portálu do druhého, nosí věnce, apod. Mě to ale přišlo jako zdržování. Celkově se mi hra zdá nevyvážená, lépe působí až druhá půlka hry, kdy se atmosféra zhušťuje. Docela dobře působí některé gagy, jako třeba na nádraží pan Starosta odříkává jakýsi devótní projev o životě paní Claire Zachanassianové a  přitom jede vlak. Takže nikdo ty blbiny neposlouchá. A pak dokonce dětský sbor s panem učitelem, žádné přehnané projevy díků jejich zachránkyni také neuslyšíme, projíždí rychlík a nestaví. 

Ze zbytku souboru vnímám jedině pana Tomáše Pavelku, hlavně ve druhé půli hry, jak do sebe lije alkohol a má tam drobný projev k Illovi o morálce, jak ho chtěl chránit a pak ještě téměř před koncem hry na shromáždění v hotelu. Tam už se hlasuje o životě či smrti Illa a ještě pod dohledem novinářů. A pan učitel mluví k místním obyvatelům a  dotyčný pan Ill sedí zkroucen  a smířen přímo za zády všech hlasujících občanů. Ten konec  bych brala. Až tedy na tu popravu, tu nepovažuji za důstojnou smrt, i kdyby mne tisíckrát někdo ujišťoval, že už má pro mne nachystané mauzoleum s výhledem na Středozemní moře.

Nejlepší na konec: Profesionální úsměv pana Jakuba Železného do kamery - umřel štěstím!