Jako svou první inscenaci sezóny zvolilo Divadlo Petra Bezruče Shakespearovu hru HAMLET, ke které se vrací s generačním odstupem. V roce 1999 ji zde režíroval Jiří Josek a titulní roli ztělesnil Richard Krajčo, nyní se jí ujal Dodo Gombár a jako Hamleta vybral Josefa Trojana. Gombár je proslulý osobitým a aktuálním uchopením textu, jak jsme ostatně byli svědky ve zdejším divadle při režii jeho hry o dospívajících mladících Hugo Karas (2006). Vázaný jazyk Shakespearovy hry převedl do běžné češtiny, text poněkud upravil, z původních 24 postav ponechal sedm (pomohlo také použití moderních technologií jako skype a mobily) a zdůraznil aktuálnost a expresivitu hereckých projevů. Vytvořil tak emocionálně výrazné scény, které se vrývají do paměti. Premiéra inscenace se byla 22. září.

Hraje se na scéně navržené Hanou Kelar Knotkovou, která je ve tvaru velkého zapuštěného prostoru ve tvaru krychle, zbarveného béžově, ze stropu visí pytel, jak se později ukáže plný lebek. Vzadu je podélně odklopné sezení, v němž se mohou schovat kostýmy i postavy. Na černé předscéně stojí z obou boků několik židlí, jejichž  počet se v průběhu děje snižuje. A z hracího prostoru postavy odcházejí anebo na něj vstupují po dvou kovových bazénových žebřících. Děj doprovází temná hudba s občas nepříjemnými zvuky Jakuba Krajíčka.

Na počátku sledujeme všechny postavy stojící na scéně, ženy ve společenských šatech, muži v černých oblecích s vázankami, jsou na pohřbu Hamletova otce. Z nich se vyčleňuje Polonius s černými brýlemi a tvrďákem. Poté společně recitují odpovídající text. Děj pokračuje až do zjevení Hamletova otce, které je inscenováno obrazem všech ostatních postav s návlekem punčoch přes hlavu, opět společně recitujících text...Takto je koncipován děj, v němž se střídají dialogy se společnými stylizovanými obrazy. Převedení Shakespearovy básnické mluvy do dnešních dialogů vneslo do hry aktuálnost a naléhavost, rozkolísanost i hrubost blízkou zkušenosti diváka. To se projevuje i v činech, kdy původní bodnutí rapíru a šermířské souboje jsou sraženy do utlučení ležícího soupeře nebo rvačku s noži. Do závěrečného zúčtování vstupují postavy v béžových kombinézách a děj po bitce bezútěšně ústí do scény plné mrtvých a nápisu na zadní stěně: "zbývá už jen ticho"...

Dění je omezením postav (a využitím elektroniky) stmeleno a soustředěno kolem Hamleta, jehož Josef Trojan ztělesnil jako přímého a vášnivého mladého muže, který je vtažen do pomsty, kdy musí postupovat i proti své povaze a své záměry skrývat. O to silněji pak působí jeho násilné činy vůči matce, Poloniovi i Claudiovi, do souboje s Laertem je přiměn proti své vůli. Markéta Haroková jako jeho matka Gertruda je zmítána mezi ženskou příchylností k novému manželovi a mateřskou láskou, je vyděšena synovým týráním i zhrozena jeho činy, aby nakonec se sebou zúčtovala. Claudius Ondřeje Bretta svým chladným, bezohledným chováním potlačuje špatné svědomí z vraždy, intrikami se snaží prosadit svou moc a zastřít strach z Hamleta, nakonec trýzněn výčitkami obrátí zbraň proti sobě.

Polonius Lukáše Melníka bez projevu citu snaživě slouží moci a tak sám získává moc, dává mnohomluvné rady synovi Laertovi i dceři Ofelii, osnuje intriku a v jejím důsledku je i zabit. Barbora Křupková jako jeho dcera Ofelie je pasivní oběť Hamletových proměn, nejprve jej odmítá a posléze zešílí. Robert Finta (v alternaci s Jáchymem Kučerou) má malý prostor k akci, na počátku odjíždí do ciziny a po návratu zjišťuje smrt otce a vyšinutí sestry, a tak obrací otrávený nůž proti Hamletovi. Vít Hofman jako Horacio je přítel Hamletův, informuje jej o zjevení otce, proměňuje se v herce i další postavy. Někdejší Hamletovi spolužáci Rosencrantz a Guildenstern nyní slouží vladaři při vyzvídání Hamleta a doprovázejí ho do ciziny; na scéně jsou přítomni jen prostřednictvím skype.

Režisér Dodo Gombár se spolupracovníky a herci vytvořili aktuální a expresivní inscenaci, blízkou bezprostřední zkušenosti především mladého diváka, inscenaci, která je paralelou k rozkolísanosti, nejistotě a zkaženosti současné doby. Tragický osud Hamleta i jeho souputníků k nám proto s naléhavostí promlouvá i dnes.